Česko má nejtvrdší měnu za posledních jedenáct měsíců. Koruna během několika týdnů letošního roku stačila přidat oproti euru přes dvě procenta. Komu by snad přišlo, že by měna země pravidelně figurující na titulních stranách světových plátků kvůli nezvládnuté pandemické situaci měla spíše slábnout, musí se podívat na vývěsku centrální banky. Trh tam totiž vyčetl, že navzdory vládnímu managingu krize je Česko prostě „skoro v pohodě.“ Bohužel možná předčasně.
Že ve světě není na konvenčních trzích s patinou bezpečí moc na čem vydělat, je už téměř dlouhodobou realitou. Co z výnosů zbylo, to vzaly centrální banky svou ultravstřícnou politikou. Konzervativní kapitál tak vyhlíží jakoukoli šanci na to, že někde vyroste ještě investičně myslitelný ostrůvek s nějakou tou desetinkou k dobru. A jeho základy právě na covidovém spáleništi buduje tuzemská centrální banka.
Nulové sazby v Česku se prý totiž mohou stát velmi rychle historií. Pokud by země dokázala umravnit pandemické statistiky a vyjít z covidového pekla se vztyčenou bradou, může nastat úroková tortura. Poslední prognóza ČNB totiž naznačuje, že ve druhé polovině roku může dojít i k několikerému zvýšení základní úrokové sazby. Tím by se dramaticky a nadlouho rozevřely nůžky mezi výnosností kapitálu v Česku a nulovo-záporné eurozóně. Tvrdnoucí koruna je právě výsledkem toho, že kapitál už s růstem domácích sazeb začal počítat.
Problém je načasování. Silácké momenty ve vzkazech centrální banky rezonují v řadách výnosy znuděného kapitálu snad více než by měly, a to vzhledem k šancím českých vývozců na světových trzích. Ne snad, že by se domácímu exportu dařilo špatně, pandemie zatím zas tak dlouhé prsty neměla. Kde ale problém nebyl včera, může v ošklivé době zahalené virovými kapénkami vzniknout dnes. Už nyní tak čeští vývozci přichází o víc jak dvě procenta svých zahraničních tržeb. A jestli existuje v pandemickém pekle nějaký motor optimismu, tak to byl dosud právě export.
Pandemická situace se vlivem vakcíny může bezesporu měnit podstatně rychleji než dříve. Světové centrální banky navíc zadělaly na budoucí inflaci tak poctivé těsto, že včasná příprava na možné vyšší cenovky, tedy utažení měnových kohoutů, je obdobně obligátní jako svědomitost žáčka prvního stupně při domácích úkolech. Při pohledu na psí skóre a na úroveň vládního marketingu se ovšem zdá, že centrální banka dělá své domácí úkoly protentokrát snad až příliš brzy.
