Sociální demokracie našla v ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové výrazný, nepřeslechnutelný levicový hlas. V některých prohlášeních je ostrá natolik, že by jí mohl závidět i leckterý rudě vidící politik. Klasickým příkladem je její komentář pro Info.cz.
Zjednodušeně řečeno, paní ministryně nabízí pohled na to, jak si levice představuje hospodaření se státním rozpočtem – či spíše jeho prohospodařování - a obhajuje zavedení bankovní daně. Neboli speciální, dodatečné daně, kterou by sociální demokracie chtěla uvalit na bankovní sektor, aby tím pokryla naslibované výdaje.
Ministryni Maláčové je třeba přiznat, že nic nezastírá. Úsporná opatření nazývá natolik expresivně, že nikoho nenechává na pochybách, co si o nich myslí. Píše o „škrtací mánii“ dřívějších vlád a hned několikrát zdůrazňuje, že škrty jsou „tupé“. Co chce zdůraznit, to zopakuje, nejlépe několikrát. Jeden příklad za všechny: „Právě proto se tu zase začalo mluvit o tupých škrtech ve státní správě, o plošné revizi dávek, o hubených letech a nutnosti šetřit, šetřit, šetřit. Rozuměj škrtat, škrtat, škrtat.“
Neboli, pokud bychom přistoupili na tuto rétoriku, dala by se politika ministerstva práce i celé vlády formulovat – utrácet, utrácet, utrácet. A hledat, od koho si na to vzít. I v tom má paní ministryně jasno. Naše země se stala „rájem a skutečným eldorádem“ pro banky. Sice je jim i od ní dovoleno, aby se jim vedlo dobře, ale nesmějí mít „nemravné“ zisky. A pokud to někdo rozporuje, je jasné, že je uplacený. Protože „drtivou většinu mediálně aktivních ekonomů zaměstnávají banky“. Takže tak.
Jenže tady jde o něco jiného. Banky opravdu hodně vydělávají a skrz své matky vyvádějí velkou část zisku do zahraničí. Tak to prostě je, má to své příčiny i ekonomickou logiku. Zároveň ale tu ale už teď platí daně (což může být pro paní ministryni překvapení) a denunciovat každého, kdo se ozve proti zavádění nějakých dodatečných daní, je mimořádně nízké.
Tady totiž nejde ani tak o banky, jako spíš o zjevnou nenávist vůči zisku, majetku a bohatství. A proti nemateriální formě výdělku, protože bankovní sektor „skrze frakční bankovnictví dokáže „vytvářet“ peníze a na nich vydělávat“. Paní ministryně by si z marxistické ekonomie zasloužila jedničku s hvězdičkou.
Možná i podtrženou. „Protože společnost, kde pár bankéřů vydělává miliardy, zatímco rodiny nebo důchodci nemají peníze na bydlení nebo léky, nejenže není spravedlivá. Je nemocná a nefunkční.“ Tuto větu paní ministryně by si sociální demokraté měli nechat vytesat do fasády Lidového domu. Tedy, dokud je ještě jejich.
