Nehezká čísla vycházejí prakticky u všech makroekonomických dat za první pololetí včetně vývoje HDP. Takže by bylo zvláštní, pokud by tomu bylo jinak u penzí.
Samostatný důchodový účet sice pořád neexistuje, zahrnutím dat z různých rezortů se ale nějakého výsledku dobrat lze. A ten za první polovinu roku 2020 zní: manko téměř 14 miliard korun.
Jistě, i na tom se podepsala koronavirová krize. Nikoliv ale nějakým zásadním způsobem. Výpadek příjmů – tedy např. povinných odvodů – je totiž pouze půldruhé miliardy. Většinu penzijního deficitu má na svědomí růst výdajů (o 18,7 miliardy korun), neboli zvyšování důchodů. Či ještě zjednodušeněji řečeno, vláda i zde víc rozdává, aniž by to zároveň pokryla jinak, než přesypáváním peněz z jiných částí rozpočtu.
V deficitu byl systém penzí touto dobou většinu posledních let. Výjimkou byl loňský rok (+ 6,3 miliardy korun) a rok 2018 (+3,6 miliardy korun). Což vláda premiéra Andreje Babiše nepomněla zdůrazňovat, když přidávala důchodcům nad rámec zákonné povinnosti či vysvětlovala liknavost s důchodovou reformou. Anebo, jak ze jejích levicových koutů občas zanívá, že vlastně ani žádnou reformu nepotřebujeme.
Deficit za první půlrok sice není malý, ale sám o sobě by takovou tragédií nebyl. Problémem je, kam celý systém penzí směřuje a jak k tomu představitelé současné vládní garnitury přistupují. Ostatně stačí i dva komentáře k novým údajům.
Premiér Babiš popřel, že by peníze na důchody chyběly. A jako argument uvedl, že vláda vydala ve srovnání s prvním půlrokem loňského roku o zmíněných téměř 19 miliard víc. A že hodlá důchody dál zvyšovat. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová pak zase naznačila, že bude pro příští rok chtít růst penzí nad zákonem danou povinnost.
Neboli, příjmy neřešíme, zdroje se někde najdou. Alespoň prozatím a to přeci stačí.
