Glosa Petra Peška: Pražská MHD a její cena

Tramvaj před Národním divadlem

Tramvaj před Národním divadlem Zdroj: IG / czech_transport, prague_trams_photographer, tramvajak_, tramfantik

Pražské metro.
Petr Witowski
Pražské metro.
Vánočně vyzdobené tramvaje, 29. listopadu 2020.
5
Fotogalerie

Zdražit, nebo nezdražit veřejnou dopravu v hlavním městě? Ekonomické důvody hovoří pro první možnost, ty politické z pochopitelných důvodů pro tu druhou. A stejně tak asi není překvapivé, že první variantu podporuje vedení pražského dopravního podniku (DPP).

A nejde jen od dočasné výpadky způsobené úbytkem cestujících, v neposlední řadě turistů. Generální ředitel DPP Petr Witowski ztráty z jízdného za loňský rok v rozhovoru pro deník E15 odhaduje na 1,35 miliardy korun - byť 0,75 miliardy se zase ušetřiilo na provozních nákladech.

Jistě, situace se s odcházející epidemií může opět zlepšit. Ale problém s financováním pražského dopravního podniku je dlouhodobý, stejně jako debata, co s tím.

Do zdražování jízdného se samozřejmě nikomu nechce. Na druhou stranu, kombinace mimořádě husté sítě MHD a nízkých příjmů dlouhodobě udržitelná není. K tomu je třeba připočíst nedávné daňové změny, které navzdory dodatečným kompenzacím obce, města a kraje o něco připraví. Anebo bude holt chybět jinde.

Ceny jízdného jsou v Praze ve srovnání s jinými evropskými metropolemi při zohlednění průměrných mezd relativně nízké, zvlášť v případě časových jízdenek. Navíc ve stověžaté metropoli platí široká škála slev a jízdného zdarma.

Plné jízdné u časových jízdenek platí jen lidé ve věku 15-60 let (vyjma studentů do 26 let), senioří ve věku 60-65 let jezdí se slevou. Děti do 15 let a senioři nad 65 let neplatí vůbec, byť po splnění určitých podmínek. Což je kombinace „dárečků“ různých předchozích vedení metropole.

Nic proti sociálnímu cítění a zvýhodňování různých skupin obyvatel Prahy. Navíc je tu i ekologický rozměr, pokud větší dotace veřejné dopravy vedou k menšímu počtu aut v ulicích - jakkoliv je tento efekt diskutabilní.

Vše ale musí být rozumně nastavené. Je také logické, že ekonomické zájmy vedení dopravního podniku se budou lišit od těch politických na radnici, zvlášť když tu jsou jedny volby za druhými.

Pokud se ale nepřistoupí alespoň k postupné, mírné úpravě cen, jednou se můžeme dočkat skokového růstu. Anebo osekávání počtu spojů a zhoršování stavu dopravní infrastruktury v metropoli.