Glosa Petra Peška: Premiérovy vytáčky kolem Kosova

Prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš

Prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš Zdroj: ČTK

Premiér Andrej Babiš je svými kritiky pranýřován za koncentraci moci a střet zájmů. Jak se ale už poněkolikáté ukazuje, jeho problém je také jinde – nedokáže či nechce držet své stanovisko, zvlášť pokud se na obzoru objeví riziko konfrontace s prezidentem Milošem Zemanem. 

Nedávno se tak dělo během sporu o (ne)jmenování nominanta ČSSD Michala Šmardy na post ministra kultury, nyní to sledujeme u debaty o Kosovu. Neboli, premiérovým problémem není jen jeho síla, ale i slabost.

Ještě před pár dny premiér prohlašoval, že „nevidí žádný důvod“, aby česká vláda měnila svůj postoj ke Kosovu. Už tehdy sice diplomaticky připouštěl, že to kabinet bude probírat, po pondělní schůzce s hlavou státu ale zašel o krok dál. Nyní už se to nebude jen probírat, ale „řešit“. 

Neméně zarážející jsou i argumenty, které k tomu uvedl, navíc se poněkud nesamostatně odvolal na prezidentova slova. Jednak jsme prý byli teprve dva týdny v NATO – tedy asi mělo jít o nějakou nováčkovskou nerozvážnost. A také existovalo usnesení Poslanecké sněmovny vůči vládě (tehdy v čele s Mirkem Topolánkem), „aby neuznávala Kosovo“.

Předně, míchá se tu bombardování Jugoslávie s uznáním Kosova, byť to může být spíš vinou mediální zkratky a nikoliv nutně premiérovým omylem. To první nastalo krátce po našem vstupu do aliance v březnu 1999 (mimochodem premiérem byl tehdy nějaký Miloš Zeman, který to nedávno označil za „chybu“ a „akt určité mocenské arogance“). Kosovo uznala Česká republika o více než devět let později, konkrétně 21. května 2008 (popsáno je to i na vládním webu zde.

A co se týká sněmovní výzvy, na mysli je nejspíš usnesení z počátku února 2008, které prosadily tehdy opoziční ČSSD a KSČM. Nešlo ale ultimativně o výzvu k neuznávání Kosova jako takovému, ale o doporučení ke zdrženlivosti a vyčkávací taktice. V usnesení – pro vládu nezávazném – se uvádělo, že při jednání o budoucnosti Kosova nebyly vyčerpány všechny možnosti a že by kabinet měl postupovat v souladu s mezinárodním právem a rezolucemi Rady bezpečnosti OSN.

Každopádně pokud se debata o (od)uznání Kosova na vládní úrovni opravdu rozjede, může to být ještě dost zajímavé, zvlášť s ohledem na zástupce ČSSD. Ministr zahraničí Petříček sice návrhy na změnu postoje hned v počátku odmítl, při pohledu na tehdejší postoje Lubomíra Zaorálka a Jana Hamáčka – oscilující na jaře 2008 mezi zdrženlivostí a odporem k uznání Kosova – to ale nemusí být tak úplně stranicky jednotný postoj. Tedy pokud se i oni „názorově neposunuli“.