Už dopředu se čekalo, že letošní schvalování rozpočtu neproběhne tak jako v uplynulých letech. Tedy, že po trochu námitek od KSČM nastane shoda a přijde většinové hlasování.
Jenže máme pár měsíců před volbami. A pochopitelně roste chuť po demonstraci vzdoru a lákání hlasů. Zvlášť, když klesají volební preference.
Tentokrát je to ale jiné. Blíží se sněmovní volby. Preference komunistů klesají, jejich předseda odchází, strana se hledá… Přesun prostředků z rozpočtu obrany je samozřejmě jen trik. To je ale podružné, to asi každý soudný člověk pozná…
Tím hlavním motivem je, že komunisté mohou mluvit do rozpočtu. Navíc pod zdánlivě „mírovou“ záminkou. Jakkoliv je to pro soudně uvažujícího člověka samozřejmé.
Celé je to vlastně o systému vládnutí. Rozpočet je hlavní zákon a na něm se ukazuje, jak se mocenské věci mají. A zda existuje reálná většina, která drží moc…u moci.
Což dnes není. Komunisté, kteří vládu podpírali, poznali, že se jim to nevyplácí. Navíc, máme tu za rohem sněmovní volby. Ukázat jakoby vzdor. A třeba získat pár ztracených voličů…
Odklad projednávání rozpočtu není nic tragického. Ukazuje to ale, jak na tom vlastně jsou mocenské pozice. Neboli, že tu nemáme sebevědomou vládu.
Řečeno šachovou terminologií, gambit se jí povedl. Ale nic víc.
