Světlo na konci koronavirového tunelu je ještě mlhavé, prosvítají ale bizarní momenty.
Po rozruchu, který vyvolala zabijačka organizovaná hradním kancléřem, je tu spor kadeřnický. Vypukl ve dvou rovinách. Jednak jako podiv nad tím, proč holičství pro lidi zůstávají zavřená, když ta psí už mohou otevřít. A jako s tím související záhada, jak si navzdory restrikcím udržuje ministryně financí tak dokonalou fazónu.
Začněme Alenou Schillerovou. Za jiných okolností by bylo normální, pokud by byla pranýřována kvůli opaku – tedy účesu nehodnému šéfky státní kasy a vicepremiérky. A za vkusný sestřih, navíc v dobách krize, by naopak měla být chválena. Nyní jde ale samozřejmě o něco jiného.
Novináři společně s kritiky ministryně financí na tomto detailu vycítili příležitost ukázat, že vládní garnitura na jedné straně něco lidem zakazuje, ale sama toho nedbá. Alena Schillerová žádné porušení restrikcí nepřipustila, kolem jistého kadeřnického salonu šla s novým účesem prý jen náhodou. Sestřih si prý vyrobila „svépomocí“. Není důvod pochybovat, stejně jako o jejím výroku, že (zatím) poslední odhad schodku rozpočtového deficitu je opravdu definitivní.
Neméně pestrá je i druhá rovina kadeřnické kauzy. A nejde jen o to, proč holičství mají zůstat dál zavřená. Nejasnosti vznikly kolem možnosti, že by kadeřníci mohli své zákazníky zušlechťovat alespoň doma – ať už u sebe či u nich. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch nejdřív tuto náhradní možnost odmítal jako nepovolenou. Poté ale připustil, že zákaz se týká pouze provozoven. Nicméně dodal, že ani toto nedoporučuje.
V obou rovinách sporu o kadeřníky nejde o nic extra závažného. Nemožnost civilizovaného sestřihu je sice nepříjemná – a dost možná zbytečná, šlo by to nějak rozumně vymyslet – ale dá se to ještě chvíli přežít. I na této malichernosti se ale ukazuje, že vláda nemá jasno ani ve svých vlastních nařízeních. O „svépomoci“ nemluvě.
