Igor Záruba: ECB je bankou jednoho muže. Bohužel

Šéf ECB Mario Draghi

Šéf ECB Mario Draghi Zdroj: reuters

Přesně před týdnem oslavil pětašedesátiny. Ve čtvrtek potvrdil, že se jím řízená instituce vrhne do neomezených nákupů dluhopisů problémových ekonomik eurozóny. Tento týden může začít: Španělsko prý oficiálně požádá o mezinárodní pomoc. Řeč je o Mariu Draghim, bývalém guvernérovi italské centrální banky, současném prezidentovi Evropské centrální banky, v jejímž čele vystřídal Francouze Jeana-Claudea Tricheta. V listopadu to bude rok, co se výměna stráží na tomto významném postu odehrála.

Nutno uznat, že Draghi toho za uplynulých jedenáct měsíců stihl poměrně hodně. Výčtu jeho dílčích kroků však jasně vévodí následující fakt: ECB je Draghi a Draghi je ECB. Bez ohledu na řídicí grémia, která tato instituce má. Ztotožnění vůdčí osoby a jí vedeného ústavu už je úplné, z guvernérů národních centrálních bank se stali přihlížející statisté. Snad s výjimkou Němce Jense Weidmanna, který zůstal samotným vojákem v poli.

Nezávislá Evropská centrální banka se tak nachází v nové etapě své existence. Ze strážce cenové stability, který se hned v roce 2010 pustil do nárazových výkupů „špatných“ bondů, je dnes bojovník za záchranu euroklubu s neohraničeným mandátem. A za páku hýbající světem už nyní trhy nepovažují banku jako celek, ale Draghiho.

Proces „draghizace“, završený před čtyřmi dny ve 35. patře výškové budovy ve Frankfurtu, s sebou ovšem nese dvě rizika. Ošemetná je především pokračující podřízenost měnové politiky politické objednávce. Přesněji řečeno představám důležitých politiků, o nichž si velká část ekonomů myslí, že stále nepochopili, jak fungují finanční trhy. Za této situace působí evropští lídři jako opožděný požárník. A centrální banka, vlastně Draghi, jako hasicí přístroj. Vzniká začarovaný kruh, z nějž není, alespoň krátkodobě, cesta ven.

Druhou hrozbou je prohloubení příkopu mezi severní a jižní částí měnové unie. Zatímco Španělsko a Itálie na zásahy ECB tlačily, země jako Lucembursko, Rakousko, Finsko či Nizozemsko před nimi varovaly. Vítr z plachet jim sebralo duo Merkelová–Draghi, které je před klíčovým čtvrtečním zasedáním nepřímo pasovalo do pozice záškodníků. Výsledek je známý: nákupy budou.

Mario Draghi je jistě schopný manažer. Na startu kariéry v čele ECB mu hrálo do karet, že dostal roli spasitele do popisu práce. Zbytek si odpracoval sám. Prý z přesvědčení, že politická reprezentace bitvu s dluhy nezvládne. Úskalím užších vazeb s politikou se ale nevyhnul. Teprve další týdny ukážou, zda opravdu uzrál čas na změnu mandátu ústřední instituce euroklubu, anebo zda jde jen o splněné přání příliš ambiciózního bankéře.