To, že svolala Evropská unie do Bruselu mimořádný summit, není důvod ke kritice. Unie to tak dělala od nepaměti a období vcelku nedávných hospodářských trablí, kdy jedno krizové zasedání stíhalo druhé, ji v tom bezesporu utvrdilo. Důležitější je, co z dané vrcholné schůzky nakonec vypadne.
Určitá očekávání vyvolal ještě před summitem příslib zdvojnásobení prostředků na ochranu hranic a desetibodový plán, jak situaci řešit. Stejně jako apely o okamžité vyslání záchranných lodí k libyjskému pobřeží.
Není sporu o to, že záchrana lidských životů je důležitá, výzvy na potírání pašeráků s loďmi plnými nebožáků jakbysmet. Je tu ale otázek otázek: Jak se postavit k migraci obecně? Přijímat dále, v duchu sdílených západoevropských hodnot, utečence hledající lepší život a dávat jim naději? Nebo je filtrovat, v obavě, aby tento příliv nepřerostl jednou postupně stárnoucí Evropě přes hlavu? Odpověď, z mnoha různých důvodů, dosud nikdo nevymyslel, na scéně jsou jen názory „pro“ a „proti“. Naděje, že by plošné řešení nabídl summit, ať už ten dnešní či jiný, jsou plané.
