Igor Záruba: Nový přístup k eurofondům je zdravější

Vlajky ČR a EU

Vlajky ČR a EU Zdroj: Tomas Novak/Euro

Je osm ráno, několik hodin před zasedáním vlády, zato těsně před rozdáváním dárků pro prvňáčky z rodin zaměstnanců Ministerstva pro místní rozvoj. A také pár hodin po oznámení z Bruselu, že se Evropská komise dohodla s českými představiteli na scénáři pobírání unijních dotací do roku 2020.

Za rezort, který je národním koordinátorem procesu čerpání, čtyřčlenná sestava, jako host člen tuzemského zastoupení komise a několik novinářů v auditoriu. Střízlivě, věcně a bez patosu.

Taková byla kulisa oznámení, že se Česko po třech letech licitací shodlo s Bruselem na parametrech pro využívání strukturální a investiční podpory. Tedy zdrojů, z nichž může republika dosáhnout v právě zahájené sedmiletce na 24 miliard eur, nějakých 666 miliard korun.

V praxi to znamená, že Praha a zbytek země mají noty, jak nabízené dotace pobírat. Je to konec a začátek v jednom. Končí nejasnosti o tom, kolika směry a cestami prostředky z unie půjdou. Kanálů, v hantýrce zvaných operační programy, bude deset. Proti minulému období 2007 až 20013, kdy jich bylo 24, to představuje významný krok kupředu technicky i obsahově.

Z technického pohledu přináší nové uspořádání cest k penězům nemalou naději, že menší počet programů sníží riziko chaosu, v němž levá ruka neví, co dělá pravá. Příslušní úředníci by mohli vyprávět. Z obsahového hlediska klade Dohoda o partnerství, jak se tento klíčový spis jmenuje, důraz na prorůstová opatření a vyšší zaměstnanost. Čili na body, o nichž se toho v unii v uplynulých letech namluvilo až až, jen skutek jaksi utekl.

Vůle plnit cíle

Nyní se otvírá příležitost pustit se do věcí, které českou ekonomiku pálí. Reálný příslib peněz existuje, vyčlenění veřejných zdrojů na spolufinancování musí být automatické. Vůle plnit velké a drobnější cíle, zdá se, taky nechybí. I když nebezpečí, že se pod časovým tlakem promrhají eura i koruny na nesmysly, samozřejmě nikdy vyloučit nelze.

V každém případě nyní zmizela pachuť trapnosti z dřívějška, kdy lidovecká hvězda Jiří Čunek tolik předstírala, že rozumí eurofondům, až to regionální eurokomisařce Danutě Hübnerové nedalo. V reakci na Čunkův vítězný pokřik „Hurá, máme to schváleno!“ pozvala dotyčného do Bruselu ke slavnostnímu podpisu, který se ovšem normálně nekoná.

Střízlivější odklepnutí nové Dohody o partnerství znamená také začátek jednání o jednotlivých programech. Ty se probírají a přijímají kus po kusu. I v tomto případě platí, že deset je o dost méně než 24, takže celý proces by měl být jednodušší a kratší. Jak zní ostatně motto celé domácí strategie využívání fondů.

Jistý optimismus může být oprávněný, jásot ale ještě ne. V cestě mu stojí služební zákon, který Česko dosud jako jediné v EU nemá, ale také třeba chybějící plán pro odpadové hospodářství. Na místě jsou věcnost a střídmost. V novém přístupu k čerpání, zdá se, tyto ctnosti obsaženy jsou.