Vrch Visočica v Bosně a Hercegovině je ve skutečnosti největší pyramida na světě, s výškou 220 metrů je o třetinu vyšší než Cheopsova pyramida v Gíze, což ji aktuálně pasuje na nejvyšší stavbu tohoto druhu na světě. I když třeba nevypadá zrovna tak, jak si pyramidy představujeme, neboť ji pokrývají lesy, pastviny a pole. Tvrdí to alespoň bosensko-americký archeolog Dr. Semir Osmanagič.
Později přišel s verzí, že se nedaleko města Visoko nenachází pouze jedna pyramida, nýbrž celé jejich údolí. Vedle té hlavní, kterou pojmenoval pyramida Slunce, identifikoval dále například pyramidu Měsíce (kopec Plješevica), Draka (Bučin) a Matky Země. Dnes se k nim sjíždějí turisté z celého světa.
Jiní archeologové jsou názoru, že jde o docela obyčejné kopce. Ale v bosenském Údolí pyramid to nahlas neříkejte. Kolem údajných pyramid totiž vznikl celý turistický průmysl. Dr. Semir Osmanagič o nich tvrdí, že jsou analogií mayských pyramid, které jsou také zanesené hlínou a roste na nich vegetace.
Tento rodák z města ležícího asi třicet kilometrů od Sarajeva, kde vystudoval katedru politických věd a získal titul doktora, tedy není vystudovaný archeolog. Po emigraci do USA se věnoval obchodu s kovy, v němž vydělal peníze, a je to tedy velmi schopný byznysmen. Jeho objev do země s rozvrácenou ekonomikou přitáhl turisty a projektu bosenských pyramid se dostalo podpory nejen veřejnosti a kruhů inklinujících k esoterice, ale i vrcholných politických představitelů.
Menší problém nastal, když celý pyramidový koncept začali zkoumat skuteční archeologové a geologové. Ti došli k závěru, že jde o docela obyčejné kopce. Nicméně Osmanovič se nenechal zmást a provedl několik terénních výzkumů. Pronikl zkrz vrstvu hlíny a tvrdil, že skutečně našel betonové podloží dokazující, že jde o stavby. Výkopové práce působí erudovaně. Když si prolistujeme některé Osmanovičovy monografie, vypadají velmi profesionálně. Tak například některé vzorky datované radiokrabonovou metodou C 14 analyzovala špičková laboratoř evropského významu. Problém je jediný – vzorek byl odebrán v kontextu, který je naprosto nesmyslný, takže nevypovídá vůbec o ničem. To však laické publikum už nevidí, neboť jsou tam přehledné grafy a tabulky.
Veřejnost v Bosně se, jak známo, skládá z Chorvatů, Srbů a z Bosňáků, což jsou obyvatelé Bosny a Hercegoviny muslimského vyznání mluvící slovanským jazykem. Na pyramidy věří především místní obyvatelstvo kolem Visočice, pro které turisté znamenají významný ekonomický přínos. Když se zkoumala důvěra v pyramidy v Bosně a Hercegovině celkově, dospělo se k následujícím výsledkům: Bosňáci věří na pyramidy z 88 procent, zatímco bosenští Chorvaté pouze z 15 procent.
Závěr z pohledu kulturního antropologa je jasný. Vědecký diskurz, zda pyramidy existují, či nikoli, se velmi rychle převrátil do diskurzu nacionalistického. Zatímco bosenští Srbové a Chorvaté mají vlastní národnostní kořeny, ke kterým se obracejí, Bosňáci nic takového nemají, a tedy přijali koncept starodávných pyramid za svůj a ty se pro ně staly místem prožívání vlastní národní identity.
Vzpomeňme si na tento příběh pokaždé, když u něčeho prožíváme národní identitu vlastní.
