Neplatí, co jsem řekl, a platí, co jsem neřekl. Toto životní krédo Andreje Babiše se dočkalo dalšího praktického uplatnění. Premiér v demisi v rozhovoru pro Blesk nepřímo ohlásil svou prezidentskou kandidaturu, ačkoli tuto možnost v minulosti popřel zhruba tolikrát jako svou tajnou spolupráci se Státní bezpečností.
O čem si od říjnového volebního večera šuškají politici, novináři i lobbisté, Babiš poprvé vážně připustil. Vlastně ale jen pokročil dál ve své prezidentské kampani, kterou už zahájil uznáním povolební porážky a následným emotivním vystoupením ve svém pořadu Čau lidi. Mluvil v něm o „polistopadovém kartelu“, který podfukem vyhrál letošní sněmovní volby, i o tom, že právě on bude zastupovat hlasy voličů, které ve volbách propadly.
Přesně tyto hlasy Babiš potřebuje k tomu, aby byl za čtrnáct měsíců zvolen prezidentem. Jsou to ty stejné hlasy, které před čtyřmi lety prodloužily pobyt na Hradě Miloši Zemanovi. Hlasy, které na české politické scéně reprezentuje takzvaný „temnoblok“, tedy voliče ANO, ČSSD, KSČM, SPD, Přísahu, Trikolóru či Volný blok. Počet lidí, kteří fandí „temnobloku“ v Česku dlouhodobě převyšuje ty, kteří volí konkurenční „dobroblok“. V říjnových volbách se projevilo, že tento náskok může činit až několik set tisíc hlasů.
Medailonek Andreje Babiše (ANO)
Babiš je před prezidentskými volbami potřebuje nutně mobilizovat, a tou nejjednodušší cestou je stát se očích těchto lidí nástupcem Miloše Zemana. První krok k tomu Babiš učinil ve zmiňovaném rozhovoru pro Blesk, když uvedl, že by si Miloš Zeman přál, aby šéf ANO kandidoval.
Samozřejmě, že sám Babiš si to moc nepřeje... Nebo to tak aspoň musí na veřejnosti vypadat. O jeho kandidatuře prostě rozhodnou jiní. Je to jeho kontinuální taktika. Jen si vzpomeňte, jak kdysi dávno odpovídal na dotazy, zda chce být ministrem financí. Tvrdil, že se případně obětuje. A tuto oběť ve vysoké politice nakonec nesl celých osm let. A je z toho tak vyčerpaný, že bude muset kandidovat ještě na Pražský hrad, protože si to přeje Miloš Zeman. A také hnutí ANO.
Právě to podle Babiše o jeho kandidatuře jako jediné může rozhodnout. Lze očekávat, že takové hlasování špiček hnutí ANO, zda se jeho jediný akcionář může ucházet o Pražský hrad, bude velice napínavé. Snad se u toho Jaroslav Faltýnek s Jaroslavou Pokornou Jermanovou nepohádají.
Babiš si jako zkušený obchodník už dávno spočítal, že prezidentská kandidatura za „temnoblok“ nyní leží na ulici a jediné, co je třeba udělat, je šikovně ji zvednout. Jako budoucí předák opozice bude navíc mít na kampaň čas i dobré střelivo. Náboje se mu budou pálit skoro samy. Tuto zemi nečeká jednoduché období a kdokoli se pasuje do role hlavního kritika vlády, má vysokou popularitu zajištěnou. Tím se Babišova pozice liší například od bývalého slovenského premiéra Roberta Fica, který v roli předsedy vlády v druhém kole prezidentské volby proti Andreji Kiskovi neuspěl.
Jak už mnozí zjistili, prezidentská funkce v českém ústavním systému skýtá řadu výhod. A ta, která vychází z přímé volby, ještě o něco více. Prezident má velký neformální vliv na celou politickou scénu. Může dokonce prostřednictvím svých dvou pokusů na jmenování premiéra prosazovat některé své lidi do vlády. Je hlavním hráčem, který personálně ovlivňuje špičky soudní moci. A v neposlední řadě je během svého mandátu trestně nestíhatelný. Babišovi by se v současné době hodila nejedna z těchto pravomocí a výhod.
Bude velmi těžké šéfa ANO v příští prezidentské volbě porazit. Přesto to není nemožné. Ale bude to vyžadovat, aby se „dobroblok“ sjednotil za jediným kandidátem. Což se v předchozích prezidentských volbách příliš nedařilo.
