V médiích proběhla smršť. Nemám žádný offshore. Je to podnikání mé rodiny. A není na něm nic pochybného. Žádný střet zájmů nevidím. Ve čtvrtek vysvětlím všechny okolnosti. To překvapivě není další díl jedné z mnoha kauz premiéra v demisi Andreje Babiše, ale jsou to slova Věslava Michalika, nominanta na post ministra průmyslu a obchodu v připravované Fialově vládě a také místopředsedy hnutí STAN. Je ironií politického osudu nové vládní koalice, že její první vážný personální problém jako by z oka vypadl tomu, co posledních osm let kritizovala u šéfa hnutí ANO.
Nejpozoruhodnější na celém příběhu je postupné mlžení, kterým se kandidát na jeden z nejdůležitějších postů v nové vládě snažil zakrýt skutečné vlastnictví kyperské společnosti Lowfield Investments, která podle tamního obchodního rejstříku půjčila firmám ve vlastnictví Michalikovy rodiny desítky milionů korun.
Michalik nejprve tvrdil, že skutečného majitele kyperského offshoru nezná, později mlžil o tom, že by to mohl být někdo z rodiny, až nakonec přiznal, že vlastníkem této firmy je jeho žena Hana Michaliková. Už to, že nedokázal při první pochybnosti jasně vysvětlit svoji podnikatelskou minulost, ho jako politika významně diskvalifikuje, i kdyby na transakcích a byznysu jeho rodiny bylo vše v souladu se zákonem.
A když už se Michalik k vysvětlování konečně dostal, vzal si na něj oddechový čas dva dny. Je k neuvěření, že člověk disponující majetkem téměř miliardy korun, který se na vstup do nejvyšších pater politiky připravuje minimálně od letošního jara, nemá připravené důvěryhodné vyjádření ke svým offshorovým transakcím.
Motivace k tomuto byznysu je o to záhadnější, když si uvědomíme, že někdejší Michalikova společnost Solar area, která získala půjčku od kyperské Lowfield Investments, poslala od roku 2016 do roku 2019 hnutí STAN celkově téměř dva miliony korun na sponzorských darech. Starosty a nezávislé sponzorovala milionem korun i další bývalá Michalikova společnost Rodvinov Solar Energy, a to ve stejném období.
Obě firmy Michalik před pěti lety vložil do investičního fondu Valour. O svém angažmá v tomto fondu ale místopředseda STAN mlží rovněž. Dlouhodobě tvrdí, že neví, jak velkým beneficientem fondu skutečně je. Je nepravděpodobné, že by bývalý bankéř a burzián neměl spočítané, jak velký majetek ve fondu vlastně drží. Jisté je, že ho ovládá se svou ženou většinově.
Pak ale nastává nebezpečí střetu zájmů, jelikož Michalik by jako ministr průmyslu a obchodu mohl spolurozhodovat například o nastavení zákona o podporovaných zdrojích energie, který mimo jiné nastavuje státní finanční podporu pro solární elektrárny, a ty Michalik a jeho rodina prostřednictvím investičního fondu vlastní.
Neobstojí ani Michalikův pokus o vysvětlení, že na chod fondu nemá vliv. V době, kdy ho podle svých slov nemohl ovlivňovat, obě solární elektrárny stále posílaly peníze hnutí STAN. Chce snad Michalik tvrdit, že to bylo výhodné investiční rozhodnutí správců fondu?
Michalik může oslovit klidně i všechny právníky v této zemi, ale střet zájmů v jeho podnikatelské činnosti a jeho vládním angažmá existuje. Teď jde jen o to, jak ho bude řešit. Vložení majetku do účelově vytvořeného svěřenského fondu bych nedoporučoval. To by pak hnutí STAN mohlo rovnou zfúzovat s hnutím ANO.
A právě o to tady běží. Nově nastupující garnitura má v Michalikově kauze první příležitost dokázat, že „nejsou jako oni“. Zatím to ale vypadá na jízdu v nebezpečně vyjetých kolejích.
