Česko se připravuje na další obrovské ekonomické ztráty způsobené restrikcemi kvůli již čtvrté vlně koronaviru. Ta se podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky projevuje především vážnými průběhy onemocnění u neočkovaných pacientů. Ve státech jako Irsko a Portugalsko, kde podíl očkovaných přesahuje 90 procent (pro srovnání v Česku je to zatím přibližně 60 procent), je vážných případů mnohem méně. Vakcinační povinnost už kvůli koronaviru navíc zavedli i v jiných zemích, například v Itálii pro zdravotníky a pracovníky v sociálních službách. V Rakousku by mělo být očkování proti covidu povinné pro všechny od příštího roku. I z toho důvodu je teď zavedení povinného očkování v Česku mnohem pravděpodobnější než kdykoli předtím.
Premiér v demisi Andrej Babiš ve čtvrtek uvedl, že by se povinné očkování mělo zavést u vybraných profesních skupin, jako jsou pracovníci ve zdravotnictví a bezpečnostních složkách, dále u lidí starších 60 let. Později ale Babiš doplnil, že se zvažuje zavedení povinnosti očkování i u lidí starších 50 let. Přitom cesta k takové povinnosti pro vymezené skupiny obyvatel podle věku nebo podle profese je poměrně jednoduchá. Stačí pouze změna vyhlášky, což je záležitost, kterou lze vyřešit maximálně v řádu dní. Povinné očkování je totiž už součástí českého právního řádu, počítá s ním zákon o ochraně veřejného zdraví, který dále zmocňuje ministerstvo zdravotnictví k úpravě podrobností právě pomocí prováděcí vyhlášky. A tato úprava je navíc plně v souladu s ústavou i s mezinárodními smlouvami.
Ústavní soud již v roce 2015 ve svém nálezu stanovil, že úprava institutu povinného očkování je plně v kompetenci vnitrostátního zákonodárství a oprávněně slouží k minimalizaci šíření infekčních nemocí v zájmu ochrany veřejného zdraví. To má tedy v tomto případě přednost před nedotknutelností osoby. Nicméně toto rozhodnutí nemá dopad na takzvanou výhradu svědomí, kterou lze ve výjimečných případech odůvodnit odepření vakcinace. Stejně jako v případě, že dotyčná osoba nemůže očkování absolvovat ze zdravotních důvodů.
Ústavní soud ve zmíněném nálezu z roku 2015 reagoval i na námitku tzv. výhrady zákona, tedy že povinnosti musejí být podle české ústavy ukládány jen na základě zákona a v jeho mezích. Zmocnění, jež je v zákonné úpravě poskytnuto prováděcí vyhlášce za účelem regulace podrobností spjatých s povinnou vakcinací, realizuje podle Ústavního soudu podzákonná norma v přípustných mezích. Zákon o ochraně veřejného zdraví navíc jasně stanovuje sankci za to, že se člověk nepodrobí povinnému očkování, a to jednorázově ve výši deset tisíc korun. Je samozřejmě otázka, zda by taková výše pokuty odradila přesvědčené odpůrce vakcinace. V Rakousku se z důvodu zavedení očkovací povinnosti hovoří o řádově vyšších sankcích.
Zákonodárci už vyhověli i jediné připomínce, kterou Ústavní soud v roce 2015 k povinnému očkování měl, a přijali loni zákon o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Stanoví-li totiž stát sankci pro případ odepření povinnosti strpět vakcinaci, musí se zamýšlet i nad situací, při níž eventuálně způsobí očkované osobě újmu na zdraví. Nově přijatý zákon tak posiluje právní postavení osoby, jejíž zdraví může být v důsledku očkování poškozeno.
Česká očkovací povinnost stanovená zákonem a provedená vyhláškou není ani v rozporu s mezinárodním právem. Potvrdil to nedávný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Vavřička a další proti České republice z dubna letošního roku, kde byla shledána očkovací povinnost stanovená českým právem, v důsledku jejíhož nepodrobení mohlo být nepřijetí k předškolnímu vzdělávání, přiměřeným opatřením k zajištění ochrany zdraví.
Legalita vakcinační povinnosti ovšem naráží na její nedostatečnou legitimitu. Ta byla narušena dlouhou řadou přehmatů, kterým se Babišova vláda v posledních dvou letech při řízení epidemie nevyhnula. Lidé mají proto k donucovacím opatřením podobného typu mnohem menší důvěru a ochotu se jim podřídit. Zavedení povinného očkování tedy rozhodně politické body nepřinese, ale už teď se ukazuje jako pravděpodobně jediná cesta ven z koronavirového labyrintu.
