Jan Šindelář: Diskuze

očkování

očkování Zdroj: ctk

Tématem posledních dnů je očkování, přesněji řečeno jeho posvěcení Ústavním soudem. V médiích se však ke škodě věci vede pouze diskuze o dvou extrémních postojích.

Jedni (zastánci) hystericky označují druhé (odpůrce) za černé pasažéry a div je neobviňují ze záměrného vyvolávání epidemií spalniček ve školkách.

Druzí, často označovaní za biorodiče, podobně hystericky mluví o totalitních praktikách a málem vraždění dětí injekcemi. Chybí přitom emocí prostá debata o rozsahu a načasování očkování (i vzhledem k tomu, že v řadě zemí EU tato povinnost není). Rozhodně by ji neměli vést pouze lékaři. Proč rodičům někdo nevysvětlí důvody očkování miminek proti žloutence B, která se přenáší pouze krví a sexuálními šťávami?

A proč z kalendáře naopak z ničeho nic zmizelo očkování proti tuberkulóze? Proč se očkuje proti řadě nemocí, které Husákovy děti celkem bez následků překonaly? Zároveň by stát měl zavést jasný systém odškodnění těch, které povinné očkování poškodilo.

Podobně extrémní debatu vyvolali prezident Zeman a jeho obdivovatel senátor Velebao České televizi. Na jedné straně visí zrušení poplatků (a tím fakticky i televize), na druhé straně je nemístný křik o útoku na její nezávislost. Bylo by přitom záhodno vést jemnější diskuzi o potřebě veřejnoprávní televize a její náplně. V čem je tento druh média nenahraditelný a co docela dobře a bez koncesionářských poplatků obstarají jiní? Autor nepochybuje o potřebnosti nezávislého zpravodajství. Potřebujeme ale například veřejnoprávní sport?