Faktem je, že ODS bude začínat málem od nuly. Její preference se v průměru pohybují někde okolo deseti procent. V regionech se šíří poraženecká nálada. Pokus o okysličení stranické krve přichází v lepším případě za pět minut dvanáct.
Zachránit, co se dá, by měla takzvaná Agenda 2014, plán konkrétních zákonů, které by ODS chtěla prosadit do konce letošního a na začátku příštího roku. Měly by to být normy vlídné, vstřícné především k drobným živnostníkům a středním podnikatelům. Stratégové strany míří na původní a tradiční voličské jádro ODS, zaujmout by chtěli například také vysokoškoláky. O tom, že míří na správný cíl, není pochyb. Jaký bude účinek palby, se ale dá jen těžko odhadnout.
Právě část bývalých kmenových voličů přeběhla k TOP 09 a povzbudit jejich chuť k návratu nebude jednoduché. Nezáleží jen na tom, jaké ideje strana vyznává, ale přinejmenším stejně důležité je, kdo s nimi přichází. A s věrohodnými hlasateli má ODS v poslední době, jemně řečeno, poněkud problém.
Ano, kvůli podezřelému přelévání členů, chcete-li velrybářství, byla zrušena tři pražská sdružení ODS. Ze strany v posledních dnech dobrovolně odešel třeba Patrik Oulický označovaný za vlivného kmotra ústecké organizace. Další protagonisté, také neblaze proslulí, však zůstávají. Navíc z paměti voličů zdaleka nejsou vymazány aféry jako ProMoPro či odklánění peněz exministra průmyslu Martina Kocourka. A v pravidelných intervalech má obecenstvo politické scény před očima velmi matné výkony a nesehranost občanských demokratů v dolní parlamentní komoře. Vedení ODS proto nemůže soustředit svou pozornost jen na „výrobu nových produktů“. Nemá vyřešenu spoustu nepříjemných vnitřních problémů a ty budou stranu oslabovat.
Ve vší mizerii se však na tradiční pravici přece jen začíná usmívat štěstí. Rétorika levice, konkrétně sociální demokracie, začíná být agresivní, prezidentská strana SPOZ hlásá uhlířskou víru, která nejspíš zas až tolik voličů nenadchne. To ale neznamená, že by ODS měla týt pouze z chyb druhých. Snažit se získat jen jakousi cenu za vedlejší efekty by nebyl zrovna ambiciózní cíl pro stranu, která by ráda stála v čele české pravice.
S mobilizací, tehdy ještě „mobilisací“, má už ODS zkušenosti. Tentokrát by ale raději měla zůstat u té vnitrostranické, ne v posledku sázet na všeobecnou.
