Takže v předpisu zůstal základní protikorupční princip: smlouvy nezveřejněné v centrálním internetovém registru budou neplatné. Chtělo by se říct konec dobrý, všechno dobré.
Na tento případ to ale přece jen úplně nesedí. Už teď mnozí poslanci i někteří členové vlády připouštějí, že čerstvě přijatý předpis se nejspíš bude záhy novelizovat.
Trvalou výjimku z povinného uveřejňování smluv, jakou mají například malé obce nebo energetický gigant ČEZ, by měl dodatečně dostat ještě minimálně národní podnik Budějovický Budvar a možná i některé další firmy s podílem státu či krajů.
Všichni, kdo se na tvorbě normy i jejím prosazení podíleli, si také uvědomují, že nejde o žádný univerzální lék na korupci či klientelismus. Nicméně jedno z nejsilnějších protikorupčních opatření to bude. Že se právě přes veřejné zakázky často platí i úplně jiné věci, už dlouho není žádným tajemstvím. Nápravu ovšem ani zdaleka nelze očekávat ze dne na den. Povinnost zveřejňovat smlouvy má platit od poloviny příštího roku, až po dalším roce pak vstoupí v platnost pravidlo, že nezveřejněná smlouva bude ze zákona neplatná.
Mizející slovenská inspirace
Dá se také očekávat, že centrální registr nebude bez chyb. Zatím se mouchám nevyhnul žádný z těch, které státní správa spustila. A problémy to byly vskutku nemalé. Podstatná také bude veřejná kontrola a chuť občanů soustavně do registru nahlížet. V podstatě bude nezbytné podrobně zkoumat každý jeden dokument. Protože, a to je rovněž známá věc, smlouvy nejsou sepisovány příliš kvalitně.
Občas v nich není uvedena cena, jindy je zase těžké dopátrat se toho, kdo je vlastně dodavatelem určitého díla. Navíc se dá očekávat, jako téměř u každého zákona, že se ho budou instituce, města i obce snažit obcházet. Movitější „povinné osoby“ pak docela jistě i s kohortou slovutných právníků, která jim bude krýt záda.
Zákon o registru smluv není dokonalý, poslanci i aktivisté, kteří se o něj zasazovali, tvrdí, že zůstal na půli cesty. Je pravda, že se podoba normy pomalu, ale jistě postupem doby změkčovala, zvyšovala se finanční hranice, od níž platí povinnost smlouvy zveřejňovat.
Z návrhu se postupně vytrácela inspirace obdobnou slovenskou normou. Navržené a teď už schválené paragrafy vyvolávaly a vyvolávají obavy. U každého z jiných pohnutek. Přesto je dobře, že byl zákon přijat. Je to krok dopředu. A doufejme, že se naplní především obavy těch lidí, jimž se nezamlouvá, že bude možné nadzvednout pokličku nad hrnci, v nichž se připravují klientelistická menu.
