Jana Havligerová: V Brně není parlament, vzkázal soud

Církevní restituce před Ústavním soudem

Církevní restituce před Ústavním soudem Zdroj: ctk

Jak Ústavní soud posoudí zákon, který má církvím vrátit majetek za miliardy, se dozvíme příští týden. Co je ovšem jasné už nyní, po prvním kole jednání, je potvrzení smutné pravdy, že nestoudnost politiků nezná mezí.

Odpůrci restitučního zákona se pokusili jednání před patnáctičlenným senátem proměnit v politický monstrproces, sledovat vystoupení komunistky Zuzky Bebarové-Rujbrové a sociálnědemokratického místopředsedy sněmovny Lubomíra Zaorálka bylo opravdu poučné. Jejich přesvědčení, že zabavení církevního majetku bylo správné, čouhalo z jejich historických, sociálních i dalších argumentů jako ta sláma z bot. Stejně jako to, že už jim vlastně ani tak nejde o podstatu věci samotné, nýbrž o snahu urvat maximum politických bodů. Kritici církve ostatně v této zemi vždy bývali úspěšní.

Ústavní soud snahu opozičních zákonodárců proměnit soudní jednání v politickou agitaci rázně zatrhl. Odmítl předvolat další svědky, jak ty, které navrhovali sociální demokraté, tak ty, o jejichž slyšení stály Věci veřejné. Za to patří soudcům velký dík. Politický monstrproces se nakonec konat nebude.

Ano, do jisté míry se dění u Ústavního soudu dalo předvídat. Bylo jasné, že odpůrci církevních restitucí se pokusí o jakési parlamentní repete. Stalo se, i když například historický exkurz šel tentokrát ještě hlouběji do minulosti, daleko před Bílou horu, až do roku 1217. Ale to patří spíše k humornější stránce středečního slyšení.

K naprosté absurditě ovšem soudní jednání o církevních restitucích dovedla snaha Věcí veřejných. Apelovaly na Ústavní soud, aby vzal v potaz, že za rozpadem původně vládní strany stojí Vatikán. A jako jeden z předložených důkazů citoval jejich zástupce z tajně pořízené nahrávky řečí Kristýny Kočí. To byla hodně silná káva.

Advokát Karol Hrádela, který z nahrávky „blonďaté bestie“ citoval, u soudu ovšem zastupuje nejen Věci veřejné, ale především stěžovatele – senátory. Těžko říci, zda členové horní komory parlamentu věděli, co obhájce chystá. Možná ne, možná ano, možná jsou dokonce přesvědčeni, že v politice jsou dobré úplně všechny prostředky. Tak či onak, režii téhle nechutné frašky senátorům už nikdo neodpáře. A voliči by se jich měli ptát, jestli jim v ústavní žalobě šlo o zrušení církevních restitucí, anebo vyčištění fleků ze štítu Věcí veřejných.

Dokazování ve středu skončilo. Spekulovat o verdiktu nemá smysl. Silný vzkaz však poslali soudci politikům už teď. Zní – přestaňte si plést soudní síň s politickou arénou. Jestli si ho adresáti zapíšou za uši, to už je jiná věc. Opoziční politici žádné silnější téma, jímž by oslovili opravdu široké spektrum voličů, nemají, a tak se církevního majetku hned tak nepustí. Když neuspějí v Česku, nejspíš ho přenesou až na mezinárodní scénu.