Stát chce reformovat systém externího právního zastupování a výrazně rozšířit působnost a velikost Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), napsal minulý týden deník E15. Mediální zkratkou to označil za plán vybudovat jednu z největších advokátních kanceláří v zemi. Dělá tím ÚZSVM pro stát dobrou práci? Nepochybně ano. Je ale nápad monopolizovat právní služby a externí právní zastupování pod ÚZSVM dobrý nápad i z pohledu řízení státu a veřejných zájmů? Bude stát dobrým hospodářem, když něco takového udělá? Můj názor je, že ne.
Tento nápad přichází pod vlajkou úspor: snížíme náklady a všechno bude lepší, protože všichni moc ušetříme. Je to ale spíš pod rouškou úspor a za rouškou se skrývá ďábel v detailu. Jde o marnou snahu najít jedno řešení na stovky situací, které vyžadují řešení šitá na míru. Je smutnou skutečností, že tlak na úspory nákladů vede většinou k růstu celkových nákladů. Použiji banální přirovnání – šetřit na honoráři pro kvalitního zubního chirurga nebo experta na rovnátka lepší zuby nepřinese.
Právní problémy státu nastávají s tím, jak roste složitost zákonů (vydávaných týmž státem) – jsou stále komplexnější a specializovanější. Samozřejmě je spousta jednoduchých agend, například vymáhání většiny pohledávek. Na různé věci je ale třeba používat různé nástroje. Nejdete s kanonem na vrabce ani se vzduchovkou na slona. Totéž platí o tom, jak rozumný hospodář používá poradce. Na některé věci je prostě najme, protože agendu nezvládne sám tak dobře a kvalitně.
Používání advokátů státem lze dobře přirovnat k právním oddělením velkých korporací. Běžné věci, které se objevují v životě firmy, běžně řeší jejich zaměstnaní interní právníci. Naopak u kauz specializovaných (zvláště složitějších sporů) se najímají externí advokáti zaměření na určitou oblast. Důvodem bývá jak řízení rizik (pojem, který by se stát měl konečně naučit), tak potřeba podívat se na určité problémy zvnějšku. Rozumný hospodář chce někoho, kdo bude říkat i nepříjemné věci bez strachu, že přijde o práci.
Čím dál více je také potřeba oborová znalost problematiky kombinovaná se znalostí práva. Jako klient je lepší mít odborníka, který se v problematice pohybuje dennodenně a je schopen mluvit s techniky jejich jazykem. Jindy zase píše v daném oboru komentáře k zákonům a je odbornou autoritou respektovanou soudci. Jako správný hospodář nechcete jít za tím nejlevnějším právníkem (jediným, kterého smíte použít). Chcete si rozumně vybírat.
Proto považuji za špatné řešení brát manažerům na straně státu svobodu rozhodování v tom, kdo jim má pomoci řešit jejich problémy. Pokud tuto svobodu zneužívají, je potřeba je kontrolovat a na tuto kontrolu má stát své kontrolní mechanismy. Na to je nutné se zaměřit. Ne udělat radikální řez, který vypadá dobře mediálně, ale v důsledku povede pouze ke špatným řešením.
A na závěr přidám trošku nesouvisející poznámku. Pokud chce stát upřít pozornost na právní služby, měl by tak v prvé řadě činit tam, kde má již teď velké dluhy. To je například zajištění bezplatné právní pomoci potřebným a nemajetným. To je úkol, který stát ze své podstaty má a přitom tuto oblast systematicky zanedbává. Z velké většiny tam vypomáhají ze svých vlastních prostředků právě advokáti a Česká advokátní komora.
