Výsledky krajských voleb narýsovaly kontury, v nichž se budou odehrávat parlamentní volby v říjnu 2017. První silou bude sebevědomé hnutí ANO, které však bude mít problémy s potenciálními koaličními partnery. Odtud Babišovo manévrování, s nímž se jako vítěz snaží uvolňovat hejtmanská křesla v krajích potenciálním celostátním koaličním partnerům.
Druhou silou bude sociální demokracie. Ta po velké porážce v regionech ze všeho nejvíc připomíná ODS v roce 2012. Tehdy i dnes nevýrazný lídr, tehdy i dnes strana, v níž chybějí alternativní elity a chytlavý program. Takže hraje se starými tématy, která se točí kolem přerozdělování peněz, občas ukazuje vlídnou tvář městským liberálům, ale celkově působí utahaným dojmem.
Současná snaha Milana Chovance o sblížení ČSSD s prezidentem Zemanem je celkem logická, ale na vítězství to stačit nemůže. Vedení ČSSD se příliš soustředí na udržení pozic a volitelných míst. S touto „hypotékovou“ mentalitou nemůže imponovat nerozhodnutým voličům, kteří straně zpravidla vyhrávají volby.
No a nakonec je tu nevypsaná soutěž o pozici třetí síly politického spektra schopné oběma vládním stranám konkurovat. Před volbami se zdálo, že ODS zahájí jednání s TOP 09, Svobodnými a Soukromníky a vytvoří něco jako někdejší Čtyřkoalici. Krajské volby však ukázaly zádrhel – mírný nárůst občanských demokratů, ale i totální propad zbylých tří stran. ODS proto asi vsadí na samostatný postup a zkusí vyluxovat část hlasů napravo od středu.
V tom případě bude důležité sledovat, co udělá Miroslav Kalousek. Od předsedy TOP 09 nelze čekat, že by šel opět jako ovce na porážku. Krajské volby ukázaly, že když nepříliš oblíbenou stranu zamaskujete pod nějaké společné označení jako „Koalice pro kraj XY“, jsou voliči ochotnější na vaše hříchy i neoblíbenost zapomenout. Lze proto čekat, že TOP 09 půjde před volbami právě touto cestou.
A ještě je tu překvapivý vítěz krajských voleb, Starostové a nezávislí. Pravolevý slepenec, který starostové z celé republiky rádi používají jako nosič svých ambicí v místě kandidatury. Jinak řečeno, než se namáhat vytvořením vlastní strany, je snazší využít know-how zajetého subjektu. Důležité je, že předseda STAN Petr Gazdík má blízko k lidovcům, kteří v krajích nejvíce profitovali právě ze skrývání se v různých koalicích. Přímo se proto nabízí, aby se STAN a lidovci pokusili vytvořit nějakou dvojkoalici.
Těmto úvahám může bránit pouze volební zákon, který za každý subjekt v předvolební koalici zvyšuje práh pro vstup do sněmovny o pět procent. Risknou to na jistotu hrající lidovci? Budou důvěřovat potenciálu STAN, který má nerovnoměrnou podporu v různých částech země? Z těchto úvah je jasné, že vznik „třetí síly“ nebude nic jednoduchého.
