Komentář Bohumila Pečinky: Česká hurá politika

Novoroční oběd v Lánech: Monika Babišová, Andrej Babiš, Miloš Zemana a Ivana Zemanová zasedli u jednoho stolu (3. 1. 2019)

Novoroční oběd v Lánech: Monika Babišová, Andrej Babiš, Miloš Zemana a Ivana Zemanová zasedli u jednoho stolu (3. 1. 2019) Zdroj: Twitter / Jiří Ovčáček

U tradičního novoročního oběda se sešli nejmocnější politici Česka – prezident Miloš Zeman a premiér Andrej Babiš. Muži, kteří v uplynulých 15 měsících zvítězili v různých typech voleb a svým spojenectvím ovládli politiku v zemi.

Na rozdíl od Maďarska nemají čeští vůdcové ambice tvořit nový systém vlády, který například maďarský premiér překřtil na „neliberální demokracii“. Tento model je založen na ideologické úvaze, že stát musí být garantem některých oblastí hospodářství, ale i morálních hodnot. Proto do nich přímo vstupuje a dodává demokracii autoritativnější ráz.

České mocenské duo v tomto směru zůstalo jen u hurá akcí a hurá projektů. Zeman se stal prezidentem především pro moc samu. Ať už jako premiér nebo hlava státu přikláněl se vždy spíše ke standardním řešením.

Nikdy přitom nezapomněl, kdo jsou jeho voliči a jaké zájmy má hájit. Hlavní politickou koncepcí u něj však zůstalo přerozdělování peněz od jedněch vrstev k jiným.

Na tomtéž základu stojí politický styl Andreje Babiše, který si v politice chtěl primárně ochránit své ekonomické zájmy. Všechno nad to jsou jen reakce na proměnlivé nálady veřejnosti.

V zahraničněpolitických krocích je pak spoutaný svými podnikatelskými investicemi v Německu a navázáním na dotace z Bruselu. Jestli je v Babišově případě něco rizikového, pak jsou to pokusy koncentrovat moc v bezpečnostní a mediální oblasti. Jeho přímé vstupy do těchto oblastí deformují některé prvky systému.

Klíčové do budoucna bude, jestli jeho vliv zasáhne justici. Byla to právě tato složka moci, především soudy vyšších instancí, která úspěšně zadržovala babišovské průšvihy typu zásahů úřadů do podnikání formou zajišťovacích příkazů.

Česko má při odrážení pokusů nabourat systém jednu nepopiratelnou výhodu, a to relativně dobře napsanou ústavu. Celoevropsky se řadí k těm, které jsou označovány za „tuhé“. Stručně řečeno, moc je u nás dobře rozprostřena mezi různé složky, a proto je systém stabilní.

Jeho kouzlo nespočívá v tom, jestli v jeho čele stojí Zeman a Babiš, anebo liberální Zeman a liberální Babiš. Rizika nevyplývají z vlastností vůdců, ale z pokusů o splétání různých druhů moci. Když je moc důsledně decentralizovaná a vzájemně se kontroluje, systém většinou funguje.

Pokud tomu tak někde není, jako například v oblasti centralisticky řízené dopravní politiky, systém má velké problémy.

K podstatné změně ústavy a celkovému přeformátování systému brzd a protivah potřebuje český politik tři až čtyři volební období, což dvojice Zeman – Babiš nejspíš nedostane.

Buďme proto rádi, že se třetí lednový den sešli prezident s premiérem a řešili pouze to, jak stoupá výběr daní a s ním i důchody a platy ve veřejné sféře. Pět měsíců před evropskými volbami se ostatně nedalo čekat nic zásadně jiného.

Autor je komentátorem týdeníku Reflex