Vyhrožováním nezávislému soudci se prezident dopustil jednoho z nejvážnějších přešlapů ve své funkci.
Prezident Miloš Zeman nedávno navštívil Plzeňský kraj. Při tamní besedě s občany v Třemošné prohlásil, že zvažuje podání kárné žaloby na soudce Vrchního soudu v Praze Pavla Zelenku, který v kauze Davida Ratha rozhodl o nezákonnosti pořízených odposlechů. „I prezident má právo podat kárnou žalobu v případě, kdy soudce pochybí. A já nevylučuji, že právě v této kauze této kárné žaloby využiji,“ řekl Zeman doslova.
Prezident zatím žalobu nepodal, ale v rozhovoru, který poskytl před pár dny, potvrdil, že o tom stále uvažuje a do soudce Zelenky se znovu nevybíravě navezl.
Důležité důvody
Prezident republiky má právo navrhnout zahájení řízení o kárné odpovědnosti soudce. Tuto pravomoc mu dává zákon o řízení ve věcech soudců. Velmi ovšem záleží na tom, jaké důvody k tomu mají vést.
Zatím byl Zeman k soudcům shovívavý. Do dnešního dne žádnou kárnou žalobu nepodal, k trestnímu stíhání vydal pouze jednu soudkyni. Mluvčí Hradu Jiří Ovčáček před časem sdělil serveru Česká justice, že „nelze samozřejmě vyloučit, že se tak stane v budoucnosti, předpokladem ovšem je, že takový návrh by se musel opírat o průkazné a objektivní důkazy“.
Je ale skutečně Zelenkovo rozhodnutí tak alarmující, aby v tomto případě prezident musel zasáhnout? Pražský soudce pouze na základě znalosti spisu, důkazního materiálu a příslušných paragrafů formuloval svůj právní názor a nějak jej zdůvodnil. Hotovo. Neudělal nic jiného, než co mu ukládá zákon a svědomí.
Kárná žaloba by měla logiku, pokud by existovalo vážné a reálné podezření z podjatosti soudce, z ohýbání procesních pravidel nebo z nekalých manipulací se spisem.
Čtěte vše o kauze Davida Ratha >>>
Spravedlnost a selský rozum
Nic takového se ale ani vzdáleně nestalo. Prezidentovi republiky se pouze nelíbí, že Zelenka rozhodl tak, jak rozhodl. Nelíbí se mu to proto, že se to příčí jeho „selskému rozumu“ a pohledu na spravedlnost – pohříchu pokřivenému. Davida Ratha přece chytili za ruku s krabicí plnou peněz, a bývalý hejtman se dokonce o penězích bavil i v pořízených odposleších. Takže o čem je ještě vůbec řeč? V tom smyslu se Miloš Zeman de facto vyjádřil také při nedávném jmenování nových soudců.
To, že existuje něco jako procesní pravidla, že existuje právní zásada hlásající, že ze shnilého stromu nemůže být zdravé ovoce, hlavě státu jaksi uniká. Jenomže právní stát stojí a padá právě s dodržováním procesních pravidel. Jejich nedodržování není jakousi prkotinou, která přece nesmí bránit „spravedlivému“ odsouzení. Porušení procesních pravidel mívá zcela zásadní vliv na materiální hodnocení důkazů.
Prezidentovo vyjádření je navíc hloupé i po formální stránce. Zelenka nerozhodoval jako samosoudce, ale jako předseda senátu, je tedy pouze tím, čemu latiníci říkají primus inter pares. Teoreticky si lze představit, že byl přehlasován ostatními dvěma členy senátu.
Hospodský tlach
Vyjádření hlavy státu vůči soudcům jsou ale nemístná především proto, že je lze brát jako výhrůžku, či dokonce vydírání. Ať tedy prezident kárnou žalobu podá a pak o tom informuje veřejnost, anebo ať mlčí. Vše ostatní jsou jenom hospodské tlachy a laciné podbízení se krvelačnému davu. Prezident ani neupřesnil, zda už podnikl nějaké kroky, například zda si nechal udělat nějaký právní rozbor, který by jeho postoj podpořil.
Zeman během svého působení na Hradě překročil už hezkou řádku různých tabu či nepsaných pravidel. Vyhrožovat nezávislému soudci správním postihem za legitimní vyjádření právního názoru patří k přešlapům nejzávažnějším. Doufejme, že má hlava státu kolem sebe alespoň nějaké soudné právníky, kteří jí to vysvětlí.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice
