Komentář Dušana Šrámka: Dlužníci na prvním místě

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: archiv blesku

Ilustrační foto
2
Fotogalerie

Od 1. července vstoupila v účinnost novela insolvenčního zákona. Mediálně nejzajímavější je část, jež se zaměřuje na podvodné oddlužovací společnosti, které si za své často bezcenné služby účtují vysoké poplatky. 

Od nynějška dostanou zájemci o oddlužení na výběr: jako placenou službu budou moci návrhy na povolení oddlužení sepisovat a podávat pouze advokáti, notáři, soudní exekutoři a insolvenční správci.

Výše této odměny bude přitom omezená částkou čtyři tisíce korun (bez DPH), případně šest tisíc při společném oddlužení manželů. Bezplatně budou návrhy sepisovat a podávat subjekty akreditované Ministerstvem spravedlnosti, například neziskové organizace.

Jak se tato dvojkolejnost v praxi osvědčí, je otázkou. Například Česká advokátní komora pochopitelně nesouhlasí a varuje, že akreditované společnosti nenesou riziko a nejsou pojištěny, takže nebudou poskytovat tak fundované služby jako vyškolení právníci.

Kvůli debatám o oddlužení ale zůstaly stranou pozornosti další významné změny. Novela míří také proti šikanózním insolvenčním návrhům. Jedná se o případy, kdy se společnosti snaží své konkurenty poškodit tím, že na ně podají insolvenční návrh. Bez ohledu na výsledek řízení může pouhé zveřejnění návrhu firmu zlikvidovat.

V praxi bude mít soudce nově možnost rozhodnout, že se podaný návrh nezveřejní v insolvenčním rejstříku. Následně bude mít možnost šikanózní návrh odmítnout.

Další novinkou je takzvaná negativní domněnka insolvence. Firmy se podle ní nově ubrání insolvenčnímu řízení, když osvědčí, že jejich splatné závazky nepřevyšují disponibilní zdroje o více než deset procent.

Na jedné straně tak zákon nabízí pro firmy širší možnost se zachránit, ale na straně druhé existuje obava z účelového převádění a vyvádění majetku. Šikanózní insolvenční návrhy přitom tvoří jen jednotky procent z celkového počtu řízení. Opožděných návrhů, kdy už ve firmě není co brát, je ale více než polovina.

Sporná je i nová úprava koncernové reorganizace. Kvůli možnému zneužití a podvodným transakcím se koncernovým věřitelům odnímá právo podpořit reorganizaci dlužníka ze skupiny.

Jenže v praxi je poměrně častá situace, kdy mateřská společnost zkrátka poskytne dceřiné společnosti úvěr, když už ji nechce financovat banka. Na boj s podvody a fiktivními pohledávkami jsou vhodnější jiné nástroje včetně trestněprávních prostředků.

Sečteno a podtrženo – jestliže byl původní zákon vystavěn především s ohledem na zájmy a potřeby věřitelů, novela se zcela zjevně snaží co nejvíce nahrávat dlužníkům. Jak se tato změna rovnováhy osvědčí, prokáže až praxe. 

Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice