Komentář Dušana Šrámka: Hrozí zavedením teritoriality návrat vymahačů?

Exekuce, ilustrační foto

Exekuce, ilustrační foto Zdroj: profimedia.cz

Ústavně právní výbor přerušil před nedávnem projednávání novely Exekučního řádu, která by měla mimo jiné zavést i princip teritoriality.

Jedním z důvodů je i požadavek poslanců, získat relevantní informace o tom, jak tento systém funguje na Slovensku. Od 1. dubna 2017 tam totiž platí novela exekučního řádu, která zavedla náhodný výběr soudního exekutora.

Exekuční návrh se podává k Okresnímu soudu v Banské Bystrici, který vedením exekuce pověří náhodně vybraného exekutora na principu krajské místní příslušnosti s rovnoměrným rozvržením nápadu co do počtu, druhu a výše vymáhaných pohledávek. Všem stejně. Jedinou odchylkou je pravidlo jeden exekutor - jeden dlužník, kdy exekuce proti témuž dlužníkovi padají ke stejnému exekutorovi.

Tamní zkušenosti ale radí k opatrnosti. V médiích lze zaznamenat například článek členky představenstva zdravotní pojišťovny Dôvera. Před tím, než stát omezil svobodný výběr exekutorů, podávala ročně až sto tisíc návrhů na exekuci s úspěšností vymáhání ve výši 30 procent, přičemž používala služeb šesti stálých exekutorů. Zavedení náhodného výběru vedlo za rok k poklesu úspešnosti exekučních řízení až o polovinu, teda na 15 procent, což pro pojišťovnu znamená roční výpadek čtyři miliony eur v příjmech z exekucí. Od určité sumy, hovoří se o částce 1000 euro, se kvůli různým poplatkům slovenským věřitelům ani nevyplatí exekuční návrhy podávatí.

Sami exekutoři přiznávají, že se jako houby rozmohly různé pochybné inkasní společností, se všemi negativy, co takové neregulované subjekty představují - psychologický nátlak, neetické, někdy hraniční či dokonce nezákonné postupy při vymáhaní pohledávek od dlužníků, včetně navyšování vymáhané pohledávky bez jakékoli relevantní kontroly. Tedy přesně ony nešvary, které se různými novelami podařilo za téměř dvacet let, kdy soudní exekutoři fungují, podařilo u nás vymýtit.

Není výjimkou, že exekutoři po přijetí teritoriality v podstatě zavřeli úřad, a celou agendu mají doma na počítači, kam jim chodí strany s disketami, protože mají své jisté, nemusí o zakázky bojovat. Je sice pravda, že v poslední době se řada velkých věřitelů opět k exekučnímu vymáhání pohledávek vrací, k situaci před přijetím novely to ale zatím nedospělo.

Obdobné problémy detekují i advokáti, kteří věřitele doposud zastupovali. Zkušenosti ze Slovenska reprezentoval na sympoziu, které před časem uspořádala Stálá konference českého práva advokát Adam Vrbecký. Systém se podle jeho názoru u východních sousedů neosvědčil. Řada exekutorů podle něj musela propustit většinu svých zaměstnanců. Teritorialita podle něj navíc zapříčinila, že někteří věřitelé přestali dokonce pohledávky vymáhat.

Také další slovenští advokáti uvádějí zkušenosti z vlastní praxe, kdy klient se raději rozhodil pohledávku prodat za podstatně nižší sumu, než byla její hodnota, než kdyby ji vymáhal prostřednictvím exekutora. Oprávnění se víc orientují a obracejí na vymahačské (pokoutné) agentury, které nejsou regulované, nemají disciplinární zodpovědnost, pojištěni, mlčenlivost a podobné. Respektive v mnohých případech oprávnění už ani nevymáhají judikované pohledávky, shodují se advokáti.  I tato rizika by měli mít naši poslanci na paměti, až budou o zavedení teritoriality rozhodovat.