Komentář Dušana Šrámka: Protiústavní vyhlášení nouzového stavu může přijít draho

Zleva ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO), ministryně financí Alena Schillerová (za ANO), vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) a vicepremiér Karel Havlíček (za ANO) vystoupili na tiskové konferenci po jednání vlády 18. ledna 2021 v Praze.

Zleva ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO), ministryně financí Alena Schillerová (za ANO), vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) a vicepremiér Karel Havlíček (za ANO) vystoupili na tiskové konferenci po jednání vlády 18. ledna 2021 v Praze. Zdroj: ČTK

Ministr obchodu a dopravy Karel Havlíček
Ministr obchodu a dopravy Karel Havlíček a ministryně financí Alena Schillerová
Ministr vnitra Jan Hamáček (vlevo), premiér Andrej Babiš a ministryně financí Alena Schillerová v Poslanecké sněmovně
4
Fotogalerie

Zdálo se, že po roce různých právních eskapád, protichůdných opatření, která jsou ještě ten samý den rušena, a celého legislativního chaosu, do něhož nás uvrhnula vláda v souvislosti s pandemií, už nemůže ničím překvapit. A ejhle – přestože vláda prohrála ve sněmovně hlasování o prodloužení nouzového stavu, promptně jej vyhlásila znovu.

Nouzový stav byl vyhlášen na základě článku 5 a 6 ústavního zákona o bezpečnosti, a to ze stejných důvodů, jako ten původní. Tedy z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru na území České republiky. Mezi hlasováním a znovuvyhlášením nouzového stavu se nestalo nic, aby to ospravedlnilo vládu k tomuto kroku.

Vyhlášení nouzového stavu je zcela zásadní skutečností, kdy vláda „přepne“ právní režim do speciální podoby, přičemž je povinností všech orgánů výkonné moci tuto okolnost zohlednit ve svém rozhodování. V kontextu principu brzd a protivah, o kterých se zmiňuje česká ústava, je zcela zásadní, že poslanci neshledali pro existenci, respektive prodloužení nouzového stavu další důvody a setrvání v nouzovém stavu jako legitimní cíl k ochraně základních práv či veřejného zájmu.

 

Jak kupříkladu trefně konstatuje ve svém stanovisku Česká advokátní komora, vyhlášení „nového“ nouzového stavu při ignorování role moci zákonodárné jakožto kontrolního mechanismu proto lze považovat za zásadní porušení nejenom ústavních principů zakotvených v ústavním zákoně o bezpečnosti ČR, ale zejména za evidentní ignorování podstaty parlamentní demokracie. Neobstojí přitom, že vláda k tomuto kroku přistoupila na základě žádosti některých hejtmanů. Má to asi takovou správní relevanci, jako kdyby o to vládu požádal spolek dobrovolných hasičů z Horní Dolní.

Postup vlády lze označit za skandální i z toho důvodu, že za rok nebyla schopna předložit takové právní normy, které by zohledňovaly mimořádné okolnosti současného stavu, tak aby bylo zajištěno fungování společnosti i bez toho, že bychom museli permanentně žít pod bičem krizového stavu. Místo toho si chodila do sněmovny pro jeho další prodlužování jako pro rohlíky do samoobsluhy. Tak dlouho, až to jednou muselo prasknout. I když komunisté dopředu avizovali, že pro další prodloužení již nezdvihnou ruku, nebyla vláda si schopna či vůbec ochotna vyjednat si podporu případně i u opozičních stran, byť za cenu určitých ústupků.

Ukázalo to ale i nepřipravenost a neschopnost krajských samospráv, přijmout taková opatření, která by byla schopna zajistit na společné bázi fungování regionů v mimořádných podmínkách. A zároveň neschopnost  vedení opozičních stran domluvit se s vlastní reprezentací na úrovni krajů, ve kterých vládne.

Vláda si svým znásilněním Ústavy zadělává i na problémy související s odpovědností za škody způsobené fyzickým a právnickým osobám nezákonným postupem. Pokud Ústavní soud vyhlášení současného nouzového stavu shodí jako protiústavní, což je velmi pravděpodobné, otevře se tak prostor pro úspěšné žaloby o náhradu škody.

Ostatně již několik desítek advokátů se aktuálně přihlásilo, že udělají maximum pro to, aby ochránili občany a podnikatele, kteří by případně byli na základě nezákonného postupu vlády ČR diskriminováni, postihováni či jakkoli jinak perzekuováni.