Komentář Dušana Šrámka: Zapomeňte na internetové soukromí | E15.cz

Vše o designu

Vše o designu Vstoupit do speciálu

Komentář Dušana Šrámka: Zapomeňte na internetové soukromí

Dušan Šrámek

Od letošního února platí novela trestního řádu, která znamená konec soukromí v oblasti internetových dat. Podle novely může policie se souhlasem státního zástupce požadovat po komkoli, kdo má k dispozici vaše internetová data, aby je zablokoval a posléze vydal policii, aniž by měl právo vás o tom informovat. 

I když se to bude týkat v první řadě firem, které data spravují, dotknout se to podle zákona klidně může kohokoli. Kdokoli bude na požádání policie povinen vydat e-maily, obsah chatů, fotky, videa, prostě všechno, co se týká vaší internetové komunikace a dat, nedílné součásti vašeho soukromí, aby se v něm příslušníci mohli přehrabovat.

Není to ale jediný problém, který s přijetím tohoto gumového paragrafu vzniká. Primárním účelem mezinárodní Úmluvy o počítačové kriminalitě, kterou měl tento paragraf implementovat do našeho trestního řádu, má být boj proti počítačové kriminalitě a usnadnění zjišťování, vyšetřování a trestního stíhání počítačové kriminality. Úmluva přímo vymezuje jednání, která by jako trestný čin měla být postihována.

Daně přes internet. Vláda schválila vznik nového portálu

Jenže přijaté ustanovení žádné takové omezení nezná. Trestní řád nijak nespecifikuje okruh trestných činů, u kterých je využití § 7b považováno za přiměřený a opodstatněný úkon. I v poměrně banálních případech je tak orgán činný v trestním řízení oprávněn užít k uchování a následnému vydání dat. Reálně hrozí, že policie bude bezbřehého zmocnění využívat z pohodlnosti všude tam, kde si nebude moci obstarat důkazy jinak. Například u takzvané „předsudečné nenávisti“, což je poslední šlágr orgánů činných v trestním řízení k postihování verbálních trestných činů.

V praxi navíc dochází ke kolizím paragrafu s ustanovením § 158d odst. 3 Trestního řádu, které explicitně vylučuje, aby bylo sledováním zasahováno do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností, pokud k takovému sledování nedošlo s předchozím povolením soudce. Jenže právě to se s novým paragrafem děje. Podle advokáta a člena vedení advokátní komory Petra Tomana je to stejně tak absurdní, jako kdyby odposlechy nařídila bez jakéhokoli omezení pouze policie a až po třech měsících si obstarala povolení soudce k vydání již pořízených zvukových nahrávek či posílané korespondence.

V neposlední řadě je potřeba zmínit, že zajištěná data nemusejí být pro trestní řízení vůbec dostatečně významná a může se jednat pouze o úkon čistě preventivní. Přijaté ustanovení totiž nezakládá povinnost orgánů činných v trestním řízení uchovaná data vůbec vyzvednout. Stejně tak orgány nemusejí správce dat informovat o tom, že již o data ztratily zájem. Přesto je správci musejí uchovávat po dobu 90 dnů, což samozřejmě přináší dotčeným osobám nemalé náklady. Uvedený paragraf prošel dost potichu, bez valné diskuze odborné veřejnosti, a především poslanců. Na nich nyní je, aby se pokusili tento paskvil alespoň co nejrychleji upravit poslaneckou iniciativou.

Český kyberprostor mají dostat ke sledování vojenští zpravodajci, plánuje vláda

 

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!