Víkendové doplňovací volby primátora v 50tisícovém jihomaďarském městě Hódmezővásárhely nedaleko Segedína pořádně zamíchaly kartami na maďarské politické scéně, která se chystá na parlamentní volby 8. dubna. Totální dominance vládní strany Fidesz je otřesená, gloriola neporazitelnosti zmizela, kampaň založená na dehonestaci protivníka utrpěla fiasko.
Stalo se totiž, že kandidát vládní strany získal jen necelých 42 procent hlasů. Přitom Hódmezővásárhely byl jednou z nejsilnějších bašt Fideszu – z tohoto města strana pochází, primátorem tu byl mocný šéf úřadu vlády a ministr János Lázár, velmi hektické místní kampaně se zúčastnili snad všichni ministři. Katolická církev po nedělích v kostelích otevřeně agitovala proti opozičnímu kandidátovi, v závěrečné fázi kampaně o pozdějším vítězi tvrdili, že chce postavit ve městě mešitu. A z Budapešti přišly i zprávy, že pokud město nezůstane pod vedením Fideszu, bude konec s rozvojovým programem.
Nic z toho nezabralo. Lidé jako by byli naštvaní. Přišli masově volit a vzdorovitě přiřkli vítězství nezávislému kandidátovi, kterého podporovaly všechny opoziční síly od krajní levice přes levici, liberály a zelené až po krajní pravici. V Maďarsku je to zatím rarita, byla to premiéra „duhové“ koalice. No a právě v tom je zakopaný pes – jestli to nebyla zároveň i derniéra.
Je pochopitelné, že v prvním pohnutí celé opoziční spektrum oslavuje, mluví o tom, že ledy se pohnuly, Fidesz je rozdrcený a podobně. Euforie však zase rychle přešla. Jednotlivé složky opozice už druhý den zase vylučovaly volební spolupráci – levice a liberálové s krajní pravicí a naopak.
Ve volbách primátora je širokospektrální spojenectví za nezávislým kandidátem možné, ale parlamentní volby jsou mnohem složitější věc. Volič v nich má dva hlasy – pro stranickou kandidátní listinu a pro svého oblíbeného kandidáta. To by znamenalo širokou dohodu o vzájemném stahování kandidátů ve prospěch těch, kteří by měli proti fideszákovi největší šance.
Proto není možné prostě promítnout výsledek z města Hódmezővásárhely do parlamentních voleb, v nichž budou opoziční hlasy pravděpodobně opět roztříštěné. Alespoň většinou. A tak má opozice skutečně reálnou šanci dosáhnout snad toho, že současná vláda nezíská ústavní, tedy dvoutřetinovou většinu v parlamentu.
Přehnané se zdají být očekávání, že by se podařilo zatlačit Fidesz do „podpoloviční“ většiny, tedy do většiny z hlediska počtu mandátů, avšak celkově bez možnosti vytvořit pořádnou vládu.
Ale to jsou všechno spekulace, protože snaha vyměnit Orbánovu vládu je sice silná, ale opoziční síly (od levice k radikální pravici) nebudou ochotné vzdát se své identitiy a vrhnou se do boje o co nejméně těsné překročení parlamentního prahu.
Rozhodně je třeba dodat, že facku, ba levý i pravý hák, dostala strana Fidesz ještě včas. Do voleb zbývá víc než pět týdnů. Jestli mágové okolo Viktora Orbána vymyslí novou taktiku, uberou z dětinského strašení migranty, a hlavně pokud by se jim podařilo vyklouznout z kolosální aféry kolem Orbánova zetě (který údajně zneužil eurofondy), mohou po zbabrané generálce volební představení nakonec zvládnout.
Autor je novinář a publicista
