Komentář Heleny Horské: Proč Češi nechtějí euro

Ilustrační foto

Ilustrační foto Zdroj: Profimedia

Euro zatím nepřijmeme, zvolaly unisono ministerstvo financí a centrální banka. Zůstaneme věrni staré dobré koruně, která jako platidlo již brzy oslaví sté narozeniny. Rozhodnutí se odkládá, jak je u nás zvykem. Už poosmnácté, mimochodem. Podle průzkumu ČNB mezi finančními analytiky se přijetí eura v Česku dokonce neočekává dříve než v roce 2025. Ještě v roce 2009 se přitom čekalo, že společná měna nahradí korunu do pěti let při kurzu kolem 21 korun za euro. Podobný konverzní kurz vychází i z aktuálních šetření.

Formální kritéria vstupu do měnové unie splňujeme až na jedno – kurzovou stabilitu. To kvůli umělému oslabení koruny v listopadu 2013. Přesto vláda i ČNB odmítají stanovit datum přijetí eura. Po vzoru chytré horákyně euro úplně neodmítají, ba veřejně mu přiznávají i výhody, zároveň však dopřávají značného sluchu protiargumentům.

Například ministryně financí Alena Schillerová tvrdí: „Rozhodně nechceme riskovat zásadní znehodnocení úspor našich občanů.“ A dodává: „V poslední době se navíc pravidla eurozóny podstatně změnila a lze obtížně odhadovat, jaké závazky by na ČR po jejím vstupu dopadly.“ Posledně jmenovaný argument naráží na nový požadavek pro přijetí eura – vstup do bankovní unie ještě před samotným vstupem do eurozóny.

Ten se objevil teprve letos na přelomu jara a léta v souvislosti s ambicí Bulharska platit společnou měnou. Tento požadavek se hrubě nelíbí centrálním bankéřům. Vstup do bankovní unie by pro ně znamenal ztrátu některých regulatorních pravomocí. Odpovědnost za stabilitu národního finančního systému by ovšem zůstala plně na jejich bedrech. Navíc v eurozóně je finanční systém nadále podporován uvolněnou měnovou politikou ECB, zatímco u nás už úrokovými sazbami i regulacemi dochází k cílenému ochlazování finančního cyklu. Ekonomiky Česka a eurozóny jsou sice provázané, ale finanční sektory jako by si žily každý svým životem. Český finanční svět v objemech úvěrů a finančních aktiv, intenzitě finančního zprostředkování či ve vyspělosti akciového trhu stále dohání Západ a ještě roste a zraje. Ještě citelnější rozdíly vnímají spotřebitelé a zaměstnanci v úrovni mezd i životních nákladů.

Nezpochybňuji uvedené argumenty. Naopak je až úsměvné, že se mezi argumenty proti euru objevuje i obava z dlouhodobé udržitelnosti veřejných rozpočtů v souvislosti se stárnutím obyvatel a nedávnými parametrickými změnami v důchodovém sytému. Naopak všechny uvedené argumenty svědčí o jednom. V Česku není politicky silná instituce, která by se za euro postavila. Vláda odmítá reformy – důchodů, vzdělávání i zdravotnictví. Možná záměrně. Bez reforem nebude nikdy vhodné přijmout euro. Euro není lék. Je to stimulant – když ho chcete, uděláte pro to všechno. Jako na Slovensku.

Autorka je hlavní ekonomkou Raiffeisenbank