Češi nechtějí přijmout euro kvůli následkům finanční krize, říká slovenský ekonom | E15.cz

Češi nechtějí přijmout euro kvůli následkům finanční krize, říká slovenský ekonom

Jiří Liebreich

Deset let uplyne prvního ledna od okamžiku, kdy začali Slováci platit eurem. Zatímco se oni mylně obávali růstu cenové hladiny, Češi se společné měně brání kvůli stále živým vzpomínkám na následky světové finanční krize, myslí si Marek Gábriš, hlavní ekonom ČSOB Slovensko. „Odpor Čechů ke změně považuji částečně za přirozený,“ říká.

Hodnotíte s desetiletým odstupem slovenské přijetí eura jako správný krok?

Překvapuje mě, jak pozitivně toto rozhodnutí vnímají podnikatelé v našich průzkumech – přes osmdesát procent malých i velkých firem s přijetím eura souhlasí a znovu by ho přijalo. Už si ale nejsem tak jistý, že by vyznívalo hodnocení stejně, pokud bychom se ptali před pěti osmi roky. Malé a střední podnikatele silně zatížila administrativa. To postihlo firmy všech velikostí. Jsme malá otevřená ekonomika orientovaná na export, malým a středním firmám s až stovkami zaměstnanců odpadly kurzové náklady. To je malé plus.

Bylo by dnešní Slovensko chudší, pokud by euro od roku 2009 nezavedlo?

Asi ne. Hodnocení ztěžuje fakt, že po přechodu na společnou měnu postihla svět finanční krize. Domácnosti i podnikatelé se obávali, že nastane cenový nárůst, šok. To se ale nestalo. Euro přineslo komparativní výhodu. Průměrná inflace mezi Českem a Slovenskem je skoro totožná, v porovnání s eurozónou malinko vyšší. Zaznamenali jsme rovněž dosud nepoznaný fenomén: malý, ale přeci jen pokles cenové hladiny, který trval tři roky po sobě. Fenomén deflace, který země předtím nezažila, jsme evidovali mezi lety 2014 až 2016. To by si asi nikdo nepomyslel v okamžiku přijímání eura, kdy se lidé báli cenového šoku.

Alternativní historie: Co by, kdyby tanky v srpnu 1968 nepřijely

Kdo za přijetí eura nejvíce „zaplatil“ a komu naopak přechod na společnou měnu nejvíce prospěl?

Otázka je postavená na teorii, že někdo musí získat a jiný zase ztratit. Nemusí to tak být, ve hře nemusí být poražených. Myslím si, že ti, kteří získali, byli především obchodníci mající kontakty v zahraničí – exportně orientované firmy. Nedá se ale jednoznačně říci, že by domácnosti markantně ztratily. Pozitivní efekt v případě vyšší ekonomické integrace firem se západoevropskými partnery mohl mít pozitivní dopad na fungování podniků, a tím zprostředkovat vyšší zaměstnanost v těchto společnostech. Se ztrátou vlastní měny přicházíte i o flexibilitu při nastavování měnové a kurzové politiky a reagování na výkyvy ekonomiky.

Země, které si vlastní měnu ponechají, mohou lépe reagovat na výkyvy z externího prostředí. Na tyto výzvy ale země mající euro mohou reagovat za předpokladu, že domácí hospodářská a fiskální politika bude dostatečně pružně reagovat a nahradit tak tyto automatické kurzové výkyvy, kterými se ekonomika s vlastní měnou automaticky přizpůsobuje tímto externím šokům.

Ztratili tedy nejvíce centrální bankéři?

Měnová politika přišla o jeden z nástrojů, na druhou stranu větší břemeno rozhodování je na hospodářské a fiskální politice.

Ze kterých chyb Slovenska by se mělo Česko v případě možného budoucího přijetí eura poučit a kterými kroky by se mělo naopak inspirovat?

Slovákům šlo o co nejhlubší politickou a ekonomickou integraci. Takto uvažovaly i pobaltské státy, pro které bylo co nejhlubší ekonomické a politické napojení na severoatlantické a evropské struktury klíčové. Euro přineslo významné komparativní výhody: například společný zájem zahraničních investorů na jednotném evropském trhu. Na druhé stranu to ale není univerzální výhoda. Podíváme-li se na lákání zahraničních investorů do středoevropského regionu, jsou tu i jiné otázky, na které musí vlády zapracovat.

Co jsme chtěli mít a (ne)máme

Například?

Tak třeba velké automobilky – některé přišly do středoevropského regionu, Slovensko si ale navzdory přítomnosti eura nevybraly. Rozhodly se investovat a expandovat jinde. Sice pozitivně hodnotily přijetí společné měny a odpadnutí kurzového rizika, to je významné plus, na druhou stranu ale zcela jistě zvážily otázky, jako je úroveň infrastruktury a dostatek kvalifikované a levné pracovní síly, dostatek subdodavatelů.

Čím si vysvětlujete z průzkumů vyplývající nezájem většiny Čechů přijmout euro?

Zájem o společnou evropskou měnu snížil i příchod finanční krize. Ten spolu s reakcí na krizi způsobil nezájem přijmout společnou měnu. Rozhodnutí se liší stát od státu. Záleží, jak vláda zhodnotí ekonomickou situaci a jak reaguje na nastavení společnosti a ekonomický vývoj v eurozóně.

Považujete odpor Čechů ke změně z větší části za přirozený?

Vcelku ano. Slováci rozhodovali ve fázi ekonomického boomu. Bylo přirozené, že obyvatelstvo vnímalo přijetí eura velmi pozitivně. Předcházelo tomu přijetí ekonomických reforem, které nastartovaly ekonomiku, tvorbu pracovních míst a reálnou konvergenci. Start finanční krize změnil pohled na přechod k euru. Lidé to vnímají prizmatem současných problémů, kterým hospodářská politika, ale i běžní občané dennodenně čelí. Hospodářství si stále pamatuje následky krize, které máme stále v živé paměti.

K přijetí eura se Česko smluvně zavázalo, změna měny ale zdaleka není aktuálním nosným tématem žádné politické parlamentní strany. Připravuje současná vláda Andreje Babiše Česko na budoucí přechod na euro dostatečně?

Po ekonomické stránce je Česko velmi dobře připravené. V případě politického zájmu je možné ekonomické parametry splnit ve střednědobém časovém horizontu tak, aby euro bylo přijaté – stejně jako toho bylo schopné Slovensko. Vyspělost české ekonomiky je na vyšším stupni – ekonomická integrace, vývoj HDP na hlavu nebo cenová konvergence jsou o něco dál než na Slovensku před deseti lety. Pokud bude zájem, je možné nastavit vstupní parametry tak, aby Česko mohlo přijmout euro.

Vznik Československa zatěžují stále živé lži o utrpení pod Rakouskem, říká historik Jiří Rak

Platilo by i pro Česko, že by na přijetí eura nejméně vydělali centrální bankéři?

Centrální banka by přišla o jeden ze svých nástrojů, tím pádem by bylo dobré před přechodem na novou měnu zabezpečit co největší ekonomickou a cenovou konvergenci. Tím je možno odstranit budoucí rizika. Ztráta možnosti flexibilních reakcí by vytvářela tlak na flexibilitu jiných částí hospodářské politiky – na rozpočtovou politiku v případě externích šoků.

Vydělaly by na změně měny nejvíce exportně orientované podniky?

Pozitiva by byla na jejich straně. V případě malé a otevřené české ekonomiky to budou ale i zaměstnanci těchto firem.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!