Kdyby se tradiční sněm Svazu průmyslu a dopravy neodehrával v Brně na strojírenském veletrhu, nejspíš by ten kontrast zapadl. Celým sněmem se jako červená nit vinuly stížnosti firem, že nemají dost lidí, aby dokázaly splnit všechny zakázky. Prý potřebují 140 tisíc pracovníků. A jak je v Česku zvykem, má jim lidi obstarat vláda.
Ať zmobilizuje nezaměstnané, volali průmyslníci. Jejich prezident ovšem vzápětí konstatoval, že z úřadů práce stejně žádná smysluplná pomoc nepřijde. Tak jestli by vláda nepřivezla alespoň sto tisíc Ukrajinců. Ne vysoce kvalifikovaných, ale nádeníků. Jinak se prý celý slibný ekonomický růst zasekne.
Pro ekonomiku je to tedy dost tragická zpráva. Jinými slovy totiž podnikatelé přiznávají, že jinak než zvyšováním počtu pracovníků nejsou schopni zvyšovat produkci a její hodnotu. Pokud připustíme, že v Česku pracuje každý, kdo pracovat chce, znamená to, že jsme ekonomicky v koncích. Protože demografické prognózy jasně říkají, že práceschopných obyvatel bude jen ubývat.
Logickou odpovědí na nedostatek pracovních sil by bylo horečné úsilí o zvyšování produktivity práce. V ní Česko pořád zaostává. Mezi roky 2009 a 2014 rostla produktivita v Česku o sedm procent pomaleji než v Německu. Produktivita se dá zvyšovat tím, že zaměstnanci dostanou lepší stroje. To funguje v chudších zemích na západ od Česka, třeba ve Španělsku či Portugalsku, ale také v Austrálii. Mohlo by i u nás. Taková poloautomatická balicí linka jedné konkrétní menší české firmě uvolní čtyři pracovníky, které může převelet na jiný provoz. Jenže české firmy v posledních letech stroje a zařízení moc nekupovaly, pořádně s tím začaly až loni.
Právě brněnský veletrh přitom nabídl nepřeberné množství ukázek automatizovaných strojů a robotů, které dokážou lidskou práci nahradit. Řešení mohly najít i firmy, které nechtějí hned přecházet na nový digitální standard výroby. Stačí osadit stávající zařízení senzory a novým řídicím systémem. Využití jejich výrobních linek může výrazně vzrůst. Jenže české podniky zatím podle vystavovatelů o novinky moc zájem nemají. Bojí se jich. Tak vypadá v praxi tolik přetřásaný přechod na Průmysl 4.0, který by nedostatek pracovních sil do značné míry vyřešil.
Nářek průmyslníků připomíná jejich stížnosti na nedostatek pracovníků s technickým vzděláním. Přitom sami zaspali, když se do poloviny minulé dekády nechávali ukolébat tím, že historicky bylo techniků na trhu práce dost. Teprve když začali odcházet do důchodu, firmy zjistily, že práce u strojů mladé neláká. Také se firmy o její propagaci až do nedávna moc nestaraly. Teď volají po přísunu Ukrajinců. Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj má pravdu, že Česko nevyužívá naplno svůj potenciál. Jenže nejde o počet lidí, ale o to, kolik výrobků a v jaké hodnotě za hodinu práce dokážou vyrobit. V tom máme velké rezervy.
