Češi nejsou žádnými přeborníky v organizaci výběrových řízení. Stačí si vzpomenout na zrušený temelínský tendr. Česko se v minulosti pohybovalo od extrému k extrému. Na jedné straně snaha výběrová řízení obcházet, na druhé straně naivita a víra, že striktně stanovená pravidla je možné napasovat na sebesložitější zakázku.
Nastupující ministr průmyslu Karel Havlíček nyní ukázal, že se nehodlá vyhýbat ani citlivým tématům. Odmítl představy, podle nichž je možné z výběrového řízení předem vylučovat uchazeče, kteří se nám z nějakého důvodu nepozdávají. Konkrétně se to týká chystaného tendru na výstavbu nového reaktoru (nebo reaktorů) v Dukovanech a spekulací, podle nichž by k němu vůbec neměli být připuštěni Číňané a Rusové.
Je samozřejmě důležité, aby součástí tendru byla také bezpečnostní kritéria. Nemá ale smysl organizovat soutěž, v níž by hned na začátku zbyl třeba jediný reálný zájemce. Tlak na soupeřící uchazeče vede k tomu, aby předložili co nejlepší nabídky. Bez čínské a ruské účasti by byl tendr hodně okleštěný. Francouzská EDF nabízí pro Dukovany příliš velký reaktor, francouzsko-japonská Atmea má zase svůj projekt zatím pouze na papíře a s její ohlašovanou premiérou v Turecku to vypadá bledě. Americký Westinghouse dokáže nabídnout vhodnou technologii, ale poté, co prošel bankrotovou procedurou v USA, je sporné, zda by mohl být hlavním dodavatelem. Dokonce i favorizovaní Korejci čelí pochybnostem, zda prokážou schopnost dodat reaktor o výkonu do vyžadovaných 1200 megawattů.
Češi by se teď měli zaměřit hlavně na to, aby všem ukázali, že tentokrát dokážou výběrové řízení uspořádat kvalitně. Potenciální zájemci musejí vědět, že se jim vyplatí o dukovanskou zakázku bojovat a že jejich investice do účasti v tendru znovu nezmizí v nějaké černé díře.
To by hrozilo v případě, že převládne byrokratický přístup a Češi opět vyhlásí soutěž striktně podle zákona o zadávání veřejných zakázek. V případě mnohaleté výstavby jaderných zdrojů za stovky miliard korun to nedává smysl. Po vyhlášení takového tendru už nebude možné upravovat jeho podmínky v souvislosti s tím, jak se mění legislativa a regulatorní požadavky. Také nepůjde hodnotit jednotlivé uchazeče podle toho, jaký dají prostor českým subdodavatelům. A koneckonců nebude možné dostatečně zohlednit ani bezpečnostní kritéria.
Určitou naději přinášejí slova vládního zmocněnce pro výstavbu nových reaktorů Jaroslava Míla v rozhovoru pro časopis All for Power. Podle Míla je třeba prověřit, zda v rámci výběrového řízení podle zmiňovaného zákona dokážeme v každé jednotlivé fázi zajistit bezpečnostní zájmy státu. Bylo by ale dobré prověřit také ostatní námitky proti takovému postupu.
