Němci nás zase jednou inspirují – podle jejich vzoru vzniká v Česku uhelná komise. Je to dobrý nápad? Pochybnosti, zda naši ekonomicky silní sousedé dokážou bez velkých problémů hbitě opustit jádro a postupně i uhlí, zaznívají i ze samotného Německa.
Komise, která nastaví scénář opouštění uhlí, může být přínosná, protože ukáže jasnější směr pro energetiku. Důležité ovšem je, abychom měli i realistický plán, čím uhlí nahradit. Na rozdíl od Němců nechystáme rychlý úprk od atomu, což dnes oceňuje i část ekologických aktivistů. Nicméně pravděpodobnost, že už v Česku žádný další jaderný blok nepostavíme, je vysoká. Vláda má sice trochu jasnější představu o novém reaktoru, ale zůstává spousta otazníků.
Zatím nevíme, jak bude fungovat originální český model speciálních smluv mezi státem a firmou ČEZ ohledně výstavby atomového zdroje. Není jasné, jestli se do těchto dohod podaří zakomponovat dostatečné státní garance. Z odborných kruhů navíc zaznívá silná obava, že tento model nakonec nebude přijatelný pro Evropskou komisi.
Myšlenka smluv státu s ČEZ není špatná. Ale zdá se, že bude vhodné přichystat i jaderný scénář B. Ideálně tak, abychom se v případě potřeby nemuseli vracet na začátek celého procesu, ale aby stačilo přehodit výhybku. První zmiňovaná smlouva snad umožní, aby příprava stavby zatím pokračovala.
Jistou inspiraci může nabídnout Británie. Londýn dnes oživuje plán nového finančního modelu pro stavbu jaderných elektráren. Ty hodlá zařadit do regulovaných aktiv – financovaly by se tedy podobně jako třeba přenosové a distribuční sítě. Spotřebitelům by se do cen elektřiny promítaly náklady na elektrárnu už v době její stavby, ne až po jejím dokončení. To může mnoha lidem vadit. Podstatné je ale něco jiného – celková cena elektrárny by byla nižší. Financování totiž v tomto modelu nestojí na drahých půjčkách, ale na investicích penzijních a infrastrukturních fondů, kterým nejde o rychlé zbohatnutí, ale o dlouhodobé uložení peněz.
Může zaznít námitka, že britské plány pro nás nejsou vzhledem k brexitu zajímavé. Ale ať už to s brexitem dopadne jakkoli, nikde není psáno, že by podobný model nebyl v EU možný. Prosazuje ho ostatně i firemní jednička v unijní jaderné energetice – francouzská EDF.
Nemůžeme přehlížet, že stavět rozumným způsobem jaderné elektrárny se dnes v Evropě vůbec nedaří. Není vyloučeno, že Britové nebo třeba Češi nastolí nový trend. Ale spoléhat nelze ani na to. Pak by to ovšem znamenalo potřebu scénáře C – bez uhlí a bez jádra.
Autor je spolupracovník redakce
