Komentář Jany Havligerové: Husité by vládu hnali

Strakova akademie

Strakova akademie Zdroj: Open House Praha/Dušan Vondra

Od vzniku Československa uplynulo 102 let. Tradiční oslavy byly tentokrát skromné. Kromě prezidenta, premiéra a vrcholných představitelů Poslanecké sněmovny a Senátu, kteří uctili památku československých legionářů u Národního památníku na Vítkově, nebyli politici příliš vidět. Tradice, na které se náš stát odkazuje, je potřeba ctít. Na Vítkově stojí i jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova. Ta připomíná bitvu z července 1420, v níž husité pod jeho vedením na pražském kopci porazili křižácké vojsko. Shodou okolností od ní letos uplynulo 600 let.

Že si politici odpustili obvyklou pompu, je dobře. Protože, řekněme si to bez obalu, mnohé současné politiky, zvlášť z vládní kohorty, by husité i legionáři hnali svinským krokem. Spokojenost s politickou situací v Česku strmě padá. Ještě na jaře ji považovalo za dobrou a lepší jedenašedesát procent lidí, nyní je to pouhých sedmadvacet. Samozřejmě to souvisí s eskalující druhou vlnou COVID-19.

Nedůvěra v politiku a politiky roste, optimismus lidí klesá. Frustrace, obavy z nákazy i ekonomického ohrožení, se zhmotňují i v demonstracích proti epidemickým opatřením. Není divu. Politici nejsou schopni vysvětlit, o jaká data se konkrétní zásahy do života lidí opírají. Proč nesmíme v noci vycházet, když není kam jít, nebo nakupovat v neděli, když obchody nepatří k místům, kde se nejvíce šíří nákaza, se nedozvíme.

Pardon, vlastně se toho ujal ministr a vicepremiér Havlíček: „Když se podíváte do těch opatření, nejsou úplně zásadního charakteru ve smyslu ekonomických restrikcí, ve smyslu toho nočního potkávání. Jsem přesvědčen, že drtivé většiny obyvatel se to zásadně nedotkne.“ Aha.

Neselhává ale jen vládní komunikace. Selhal především slibovaný systém testování a trasování. Tak hlavně, že alespoň pracovnice ostravské hygieny mají dost sil na to, aby zkontrolovaly, jestli na covidové jednotce bohumínské nemocnice dodržují ministerská nařízení a mají v pořádku papíry. Že v čele zařízení stojí exministr zdravotnictví Němeček, určitě roli nehrálo. Známe to z Černých baronů. Kázeň musí být, tak je to správné.

Politikům se lidé ve velkém posmívají. Humor se ze společnosti neztratil a vytrácet by se neměla ani naděje. Protože i tahle divná doba má své hrdiny. Lékaře, kteří u covidových lůžek bojují o každý život, dobrovolníky, kteří nahrazují chybějící síly v nemocnicích. Lidi v sociálních zařízeních, kteří drží za ruku seniory, za nimiž nesmí rodina. Učitele, kteří se zatraceně rychle museli přeorientovat na distanční výuku. Většina zůstane bezejmenná, dekorování řády je na Pražském hradě nečeká. Kvůli metálům svou práci nedělají.

Od politiků ale právem čekají, že je podpoří. Nejen slovně. Díky jsou namístě, jen je to trochu málo. Není od věci připomenout, že třeba zdravotníci v nemocnicích akutní a lůžkové péče dostanou odměny slíbené za práci, kterou odvedli při epidemii na jaře, nejdříve k říjnové výplatě.

Babišova vláda v krizi selhala. Není to selhání demokracie. Mějme to na paměti nejen ve významné dny, ale i ve dnech všedních. Přece se nenecháme otrávit lídry, kteří neumějí vést stát, a od kterých výzvy, abychom se semkli, znějí falešně. Parlamentní volby jsou na dohled. Je na nás, komu dáme hlas.