Komentář Jany Havligerové: Jak Babiš naštval odboráře

Andrej Babiš

Andrej Babiš Zdroj: Blesk / Jakub Poláček

Premiér Andrej Babiš má problém. Ještě o něco akutnější, než jestli v příštích měsících skutečně složí vládu, která by ve sněmovně konečně získala důvěru.

Tím problémem je zvyšování platů ve zdravotnictví. V roce 2016 slíbil, že se zaměstnancům ve zdravotnictví zvýší platy a mzdy o deset procent. Slib Babiš už jako premiér potvrdil letos v květnu při jednání s odbory. Nejenže to tvrdí odbory, ale dá se to celkem snadno doložit například videozáznamem a zprávami z tehdejší společné tiskové konference odborářů s předsedou vlády.

Babiš ovšem náhle couvá a tvrdí, že zvýšení platů pouze fandil a žádný slib to nebyl. Prostě kličkuje. Příliš pozdě si vzpomněl na to, že existují také ředitelé nemocnic. A k řízení patří i rozhodování o tom, komu zvýšit plat, koho a jak ohodnotit. S tvrzením, že zvyšovat platy zaměstnanců šmahem a plošně není příliš efektivní, se dá souhlasit. Že premiérovo náhlé prozření přichází pozdě a Babiš se jen trapně vymlouvá, je ovšem také holý fakt. Vyříkat si to s ním ovšem musejí odboráři.

Jenom na okraj – premiéra i ministra zdravotnictví, kteří se momentálně urputně brání plošnému zvyšování platů, se vehementně zastaly zdravotní pojišťovny. Na paušálně zvýšené sazby v platových tabulkách by jejich zdroje údajně nestačily. Může být. Koncem dubna ale měly na svých účtech v centrální bance uloženo 35 miliard korun. Nebylo by od věci, kdyby řekly, jak s nimi hodlají naložit.

Nepopiratelným faktem je, že zdravotnická zařízení, a zvláště nemocnice jsou v personální krizi. A jedním z důvodů jsou i peníze, které si mohou lékaři a sestry vydělat. Platy lékařů se v loňském roce zvýšily skoro o desetinu, v předchozích letech reálně rostly zhruba pětiprocentním tempem. Průměrná mzda v tomto sektoru je tak nyní vyšší než v celé ekonomice. Ve velkých přímo řízených nemocnicích přesáhl průměrný hrubý měsíční plat lékaře osmdesát tisíc korun. Jeho tarifní část ovšem představuje zhruba polovinu, zbytek jsou příplatky za přesčasy a noční služby. Znovu – mluvíme o průměru a o velkých, státem řízených nemocnicích. Platy sester jsou úplně jiná kapitola a výrazně podhodnocená dál zůstává i práce lidí, kteří jsou zaměstnaní v sociálních službách.

Pohled do statistik také říká, že i díky vyšším odměnám se zdravotnictví a sociální služby dostaly mezi obory, v nichž nejvíce vzrostl počet zaměstnanců. Krize tím ale zažehnaná není. Například v nemocnicích s akutní péčí chybí okolo tří tisíc lékařů, zhruba stejný je počet neobsazených sesterských míst. Vzhledem k tomu, že populace stárne a zdravotní i sociální péči bude potřebovat čím dál více lidí, zprávy o stavu tuzemského zdravotnictví nejsou dobré. Přidat do zdravotnictví a sociálních služeb víc peněz a zvýšit odměňování těch, kteří jsou v tomto oboru ochotni pracovat, by se docela hodilo. Pořád platí premisa, že dřív nebo později budeme tyto lidi potřebovat všichni.