Komentář Jany Havligerové: Volební virus

Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO)

Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) Zdroj: ČTK / CTK / Vondrouš Roman

Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO)
2
Fotogalerie

Ministryně Schillerová už ví, jak v příštím roce ušetřit. Desetiprocentní úspory v provozních výdajích může předvést každé ministerstvo. S rezortními šéfy bude mluvit také o tom, kdo z nich je schopen omezit všechny naplánované výdaje. Suma, kterou ministerstva zatím utratit nestihla, činí podle ní přes třicet miliard.

Správkyně státní kasy vypustila kouřovou clonu, která ji má alespoň načas krýt před ostrou palbou vládní opozice, která kabinetu vyčítá předvolební nestřídmost. Šéfka státních financí neobjevila žádnou novou taktiku. K takovému krytí se uchylovali i její předchůdci. Snad s jedinou výjimkou. Když práh úřadu v Letenské ulici v Praze překročil šéf hnutí ANO Babiš, prohlásil, že na provozu státu je možné ušetřit sto miliard korun. Jako ministr financí nebyl žádný troškař. Slibované miliardy neušetřil, zato výdaje na platy hrazené státem od té doby narostly o více než sto miliard korun a finanční rezervy státu zmizely jako pára nad hrncem.

Současná realita potěšující čísla nenabízí. Státní dluh Česka stoupl na rekordních 2,16 bilionu korun. Za jeho růstem je hlavně vydávání státních dluhopisů, které mají zajistit krytí schváleného rozpočtového schodku ve výši 500 miliard korun. Dalším důvodem je snaha získat peníze na splátky dříve vydaných dluhopisů, které musí stát uhradit do konce letošního roku. Jen pro přesnost, státní dluh se skládá z dluhů vlády, vzniká především kumulací schodků státního rozpočtu.

V roce 2014, kdy na ministerstvu financí začal úřadovat Babiš, činil státní dluh nominálně 1663,7 miliardy korun. Pro objektivitu nutno dodat, že letošní rok je mimořádný, výdaje státu do značné míry diktuje koronavirus. Zatím se sice ani neblížíme k tomu, že by dluh dosahoval zákonem stanoveného maxima 55 procent HDP, ale také to nevypadá, že by vláda chtěla za brzdu zatáhnout ještě před povolenou hranicí.

Ministři na první dobrou reagovali na oznámení Schillerové standardně. Šetřit jsou připravení, razantní zásahy jsou vyloučené. Jistou výjimkou je ministryně práce Maláčová. Chce prosadit snížení platů ústavních činitelů, tedy i platů soudců. Klidně přitom přehlíží názor Ústavního soudu. Ten v minulosti opakovaně řekl, že materiální zabezpečení patří ke garancím soudcovské nezávislosti, a proto vláda nemůže s odměnami soudců zacházet zcela volně a podle rozpočtových potřeb. Navíc ministryně nechce slevu zadarmo. Základní příjmy politiků by podle ní měly být nikoliv určitým násobkem průměrné mzdy, nýbrž mzdy minimální. Stanovení její výše má v rukou kabinet.

Maláčová zjevně kalkuluje s tím, že při takovém provázání by ochota pravidelně navyšovat minimální mzdu výrazně vzrostla. Zatím je to všechno jen takové oťukávání. Na sestavení návrhu státního rozpočtu má letos vláda o měsíc víc času. K ruce tak bude mít i srpnová čísla o vývoji ekonomiky a státních financí.

Červencová data jsou relativně dobrá, napovídají, že rozpočtový schodek by na konci letoška mohl být nižší než dramatických 500 miliard. Manko se sice zvyšuje, ale ani výpadek příjmů, ani výdaje státu zatím nebyly tak vysoké, jak předpokládá plán. Vládní koalice tak má pocit, že se dá utrácet donekonečna. Na místě je varování. Volební virus, který periodicky napadá politiky, může napáchat podobné škody jako původce COVID-19.