Premiér v demisi Andrej Babiš už dlouho a systematicky pracuje na vytváření svého obrazu. Chce být viděn jako geniální ministr financí a teď i předseda vlády. Jako šéf, který díky bdělosti a pevné ruce zajistí občanům permanentní prosperitu.
Momentálně mu k tomu slouží nedávné oznámení rezortu financí, že po důkladné analýze výdajů státu je zničehonic k dispozici 167 miliard korun, které ministerstva a další úřady v minulých letech nevyčerpaly ze státního rozpočtu. Takže si kabinet může dovolit rozdávat ze státní kasy desítky miliard každému, na koho se Babiš, nejen při svých cestách po krajích, vlídně podívá.
Miliarda sem, miliarda tam – žádný problém, zdroje přece máme. Hezky se to poslouchá. A taky to zabírá. Předseda hnutí ANO se přitom může stoprocentně spolehnout na fakt, že většina adresátů jeho velkorysých sdělení vůbec netuší, jak funguje státní rozpočet.
Asi je potřeba dokola připomínat, že ani ministerstvo financí, ani další rezorty nesedí na pytlích nacpaných bankovkami, přičemž stačí jen ohlídat, aby se vaky neotevíraly příliš často. Těch 167 miliard, o kterých Babiš tak rád mluví, to je účetní položka. Nejsou to reálné peníze. Vlastně je to svým způsobem i doklad špatného plánování. Důkaz nepatřičné velkorysosti a možná i amatérismu při řízení rezortů, kterým ministři financí a premiér nebyli v minulých letech schopni učinit přítrž.
Stačí připomenout nákupy nenákupy ministerstva obrany. Pro představu, třeba pořízení 210 bojových vozů mělo přijít na 53 miliard korun. Leč vozy se nekoupily. Odborně se to nazývá nespotřebované výdaje. Jasně, když se řekne úspora, uspořili jsme, líp to evokuje kasičku plnou peněz. Ale znovu, oněch 167 miliard, s nimiž operuje Babiš, nemá skutečné finanční krytí. Ať už se takové miliardy užijí na cokoliv, část třeba na pokrytí slíbených slev na jízdné, bude se stát muset kvůli nečekanému výdaji zadlužit. Anebo v tomto konkrétním případě – slevy mají platit od letošního června – škrtnout jiné výdaje, s nimiž naopak státní rozpočet počítal.
Kdo z laiků by ale rozpočtové šachy sledoval, žádná slast z toho neplyne. Lidi logicky zajímá, jestli jim politici, potažmo stát obrazně řečeno z peněženky uberou, anebo do ní přidají. Správce měst a obcí, i když o rozpočtu něco vědí, zase zajímá, zda od státu dostanou na nové silnice a chodníky. Ber kde ber. Andrej Babiš proto směle může žonglovat s čísly – a to mu opravdu jde.
Zatím si celkem úspěšně posiluje image schopného manažera se sociálním cítěním. Nedělá to hlavně a především pro posílení svého ega. To má silné dost. Ale podzim – v politické perspektivě – není daleko.
Hnutí ANO nebude chtít v komunálních volbách jen udržet Prahu a pět dalších měst, která ovládá. To by byla hodně chabá ambice. V dostatečném množství se potřebuje usadit také v Senátu. A vůbec, co kdyby nakonec byly i předčasné sněmovní volby?
