Komentář Karla Polaneckého: Sekery a pily nestačí

Zdroj: ČTK

Evropská debata o plnění cílů energetického balíčku pro rok 2030 sice ještě není u konce, ale závěr už je jasný. EU se shodla, že podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie se má během příštích deseti let dostat na 32 procent. Proti současným 17 jde o významný nárůst.

O konkrétním podílu pro jednotlivé státy se bude vyjednávat v příštích měsících, ale předem je jasné, že se budou muset zapojit všechny země včetně těch, kde obnovitelné zdroje stagnují. Patří k nim i Česko, Slovensko nebo Maďarsko.

Naplňování cíle dává velkou šanci rozvoji komunitní energetiky, malých lokálních zdrojů – ať domácích, obecních nebo družstevních. Můžeme konečně nastartovat tolik potřebnou decentralizaci energetiky a zamířit k větší soběstačnosti. Můžeme se vydat pryč od dožívajících, špinavých a plýtvavých zdrojů, jako jsou uhelné či jaderné elektrárny či městské uhelné výtopny. Domácnosti mohou profitovat z rozvoje střešní fotovoltaiky, obce z rozvoje větrné energetiky a zemědělci z pěstování energetické biomasy. Právě na tyto tři zdroje se nyní musíme spolehnout.

Nemůžeme totiž už moc spoléhat na zvyšování produkce nejvýznamnějšího obnovitelného zdroje současnosti – lesní biomasy. Přes 40 procent české výroby energie z OZE dnes zajišťují domácnosti, které vytápějí dřevem a (v daleko menší míře) peletkami. Dalších 25 procent připadá na centrální energetické využití odpadu z dřevozpracujícího a papírenského průmyslu. Množství lesní biomasy, kterou můžeme energeticky využívat, je omezené. Už nyní je její potenciál prakticky naplněn. Dočasné zvýšení způsobené smrkovou kalamitou by mohlo být v budoucnu naopak nevýhodou. Možnosti rozvoje obnovitelných zdrojů musíme každopádně hledat jinde.

I potenciál vodních elektráren je prakticky vyčerpaný. U geotermálních zdrojů se zatím dá počítat jen s pilotními projekty. Proto se výčet reálných možností zužuje na rozvoji větrníků, pěstování energetické biomasy na zemědělské půdě a využití slunečního záření. Zvláštní možnost představuje omezení spotřeby energie tak, abychom dosáhli stejného podílu při menší výrobě obnovitelných zdrojů. Ani v případě rychlejšího poklesu spotřeby se ovšem potřebě rozvoje nových OZE nevyhneme.

Rozmach větrných elektráren a pěstování biomasy závisí na vstřícnosti obcí, regionů a zemědělských podniků. Důležité bude také převedení evropské směrnice o podpoře OZE do našich podmínek.

EU podporuje energetickou soběstačnost, a proto státy musí odstranit překážky pro rozvoj komunitních obnovitelných zdrojů. V úspěšných zemích roste podpora veřejnosti pro OZE tehdy, jestliže je vlastní místní podniky, družstva nebo přímo obce. Řada českých obcí už prokázala, že podobné projekty zvládne. Nové ovšem od konce roku 2013 nepřibývají kvůli zrušení předchozí podpory. Kromě Kosova jsme jedinou zemí, která OZE nepodporuje. Nový zákon o podporovaných zdrojích energie, který vázne na ministerstvu průmyslu, musí tento problém konečně vyřešit.

Podmínkou rozvoje fotovoltaiky bude zájem majitelů obytných domů i dalších budov o instalaci malých elektráren. Ten by měl mít zelenou – nová evropská směrnice totiž jasně uvádí, že diskriminace samovýrobců elektřiny je nepřípustná. Je to důležitá zpráva pro Energetický regulační úřad a jeho návrhy na změnu tarifního systému pro platby za energie. Poplatek za vlastnictví střešní fotovoltaiky podle neúspěšného návrhu tarifů z roku 2016 se už nyní nemůže objevit.

Je prakticky jisté, že ať už bude český podíl na plnění evropského cíle pro obnovitelnou energii jakýkoli, sám od sebe z nebe nespadne. S trochou nadsázky můžeme říci, že naplňování obnovitelných cílů zatím za sofistikovanou moderní energetiku odpracovali venkované s pilami a sekerami. Teď budeme muset ukázat, že nejsme méně schopní než země na severu, západě či jihu, které kromě pil a seker už zapojily i moderní obnovitelné technologie.

Autor je energetickým expertem Hnutí Duha.