S jídlem roste chuť. A odboráři poslední dobou hodovali, až se zalykají. Politici jim zejména loni ustupovali a předhazovali tučné kýty, neboť měli na krku volby. Bohuslava Sobotku nevygumoval ze scény jen Andrej Babiš, ale i odboráři. Těm ČSSD jen trpce sekundovala.
Nejnovějším chodem, kterého se odbory dožadují, je zvýšení sumy na učitelské platy o 15 procent a růst tarifů ostatních zaměstnanců veřejného sektoru o deset. Vše hned od října. Jednání s vládou chtějí odbory okamžitě. S jídlem zjevně roste i sebevědomí.
Nic proti přidávání učitelům, ale neměla by mu předcházet reforma vzdělávacího systému? Zrovna tak je třeba uvážit, že dvojciferný růst platů je citelně nad růstem mezd v soukromé sféře.
V prvním čtvrtletí vykázal v tržní sféře nejrychlejší mzdový růst realitní segment – 8,9 procenta. Průměrný růst výdělků napříč ekonomikou činil 8,6 procenta. Už tyto cifry násobně převyšují růst produktivity práce, takže nejsou ani střednědobě udržitelné.
Odboráři by sice řekli, že tradiční vazba mezi produktivitou a mzdami už je zpřetrhaná, ale to není pravda. V uplynulých dnech to opět prokázala empirická data. Tentokrát studie, jejímž spoluautorem je ekonomická „těžká váha“ Larry Summers, exministr financí USA.
Nějaký měsíc už si český daňový poplatník platí úřad, který by měl odboráře i politiky odkazovat do patřičných mezí vyrovnaného rozpočtu. O Národní rozpočtové radě ale zatím není příliš slyšet, ač její předsedkyně Eva Zamrazilová slibovala, že „puškou“ úřadu budou média.
Zkrátka daňový poplatník nezískává službu, za niž si platí, totiž razantní oponenturu odborářské nenasytnosti. Pokud Zamrazilová nebude jakýmsi zrcadlovým „Středulou v sukni“, nemá rozpočtová rada prakticky smysl. Zatímco odbory jsou dravé a lačné, rozpočtová rada musí autoritativně ordinovat přísnou dietu. Skládá se z výborných ekonomických expertů, takže pro to má všechny předpoklady. Jen to chce ještě špetku odvahy. Z pušky holt nemůže střílet kdejaká bojácná nátura, pro ty jsou špuntovky a jiné atrapy.
Před deseti lety touto dobou plánoval tehdejší ministr financí Kalousek deficit na rok 2009 ve výši 38 miliard korun. Důsledky kritické fáze světové finanční krize ovšem během 12 měsíců vytvořily „sekeru“ 192 miliard. Pokud se bude opakovat rok 2009, při schodku plánovaném na léta 2019 až 2021 ve výši 50 miliard můžeme být během několika měsíců v deficitu přes 200 miliard. Přesně na to by rozpočtová rada měla upozorňovat.
Zatím si z ní nikdo nic nedělá. V roce 2014 ministr financí Babiš sliboval snižování deficitu každoročně o 20 miliard a vyrovnaný účet v roce 2017. Dnes ministerstvo financí – s rozpočtovou radou za zády – zdaleka neslibuje ani to. Zdá se, že zatím chybí byť jen ta špuntovka. Zač si daňový poplatník nový úřad vlastně platí?
Autor je hlavním ekonomem společnosti Cyrrus
