Od začátku bylo jasné, že nový Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí nebude mít ustláno na růžových okvětních lístcích ani ničem srovnatelně pohodlném. Už jenom ten název a hladivá zkratka ÚDHPSH. Protože existovala široká shoda nad tím, že do kampaní a jejich financování je třeba vnést trochu pořádku a podrobit je nějaké kontrole, byl samotný vznik úřadu uvítán vesměs vřele.
Jenomže ani radost nad existencí kontroly, ani přimhouření oka nad porodními bolestmi nedokážou tak docela přebít rozpaky nad dosavadní činností úředníků. Připomeňme, že činovníci ÚDHPSH se v dosavadním průběhu volební kampaně dostali do mnoha střetů se stranami i politiky. Pidistraně ODA udělili pokutu, hnutí ANO zase popotahují kvůli první várce výtisků vizionářské knihy Andreje Babiše.
Současně hrozí pokutou dvěma novinářům Deníku referendum a autorům knihy Žlutý baron, jež je k Babišovi naopak výsostně kritická, protože spolek, který organizoval knize propagační turné, se nezaregistroval jako „třetí osoba“ v kampani. Nyní nově komunistům vysvětlují, že jestli nechtějí dostat pokutu, musejí změnit banku, protože transparentní účet u ČSOB se úřadu nezdá dost transparentní.
Ve všech těch sporech lze najít pro stanoviska úřadu alespoň trochu pochopení – opírají se o literu zákona a nějaký způsob její aplikace. Problém je širší. Ani jedna z těchto kauz není tím, kvůli čemu dohled nad stranami primárně vznikl. Jeho zrod byl reakcí především na nekontrolované létání miliard pochybného původu v předvolebních kampaních a také neoznačené a lživé předvolební inzeráty původu zcela neznámého.
Že na volebním letáku ODA, který propaguje politiku ODA a na němž se směje zakladatel ODA, není napsáno, že jeho zadavatelem je ODA, to je sice nepříjemné, stěží jde ale o něco, co by vnášelo chaos do kampaně či myslí voličů. Totéž platí o knize Andreje Babiše stejně jako o knize Žlutý baron – autoři obou knih jsou jasně známí, k autorství se hrdě hlásí a jejich pozice jsou čitelné. Výhrady úřadu proti jedné z podob transparentního účtu už jsou zcela v rovině slovíčkaření.
Úřad se zjevně rozhodl vykládat neobratně napsaný zákon co nejrigidnějším způsobem a chňapat po každé mouše, snad z obavy, aby nebyl nařčen z nečinnosti nebo selektivního přístupu. To ale celou kampaň zbytečně svazuje, aniž se nějak zvyšuje dojem její přehlednosti.
Je navíc jisté, že velmi dlouhé období po volbách stráví úřad ve víru tvrdých a vleklých soudních sporů, protože soudit se s ním chce zatím každý z popotahovaných. Soudy mohou skončit vyjasněním některých pojmů a postupů. Ale stejně reálně hrozí, že se úřad usoudí k smrti a soudy jej paralyzují a demontují jeho pravomoci do té míry, že se debata o kontrole stran bude muset vrátit na úplný začátek.
