Jít do voleb bez peněz a bez tváře je jistojistá sebevražda. To by mohlo paradoxně pomoci projektu Jana Hamáčka.
V koaliční smlouvě ke smůle Jana Hamáčka není nakonec nic překvapivého, čím by šéf strany oslnil dosavadní odpůrce vstupu ČSSD do vlády vedené Andrejem Babišem, jichž je mezi sociálními demokraty dost a dost. Je pravda, že několik podmínek, o které socialisté usilovali, se do dokumentu dostalo.
Ale jedna z těch klíčových, tedy odchod členů SPD z důležitých sněmovních funkcí, chybí zcela a ostatní jsou dost podivně formulovány. Zejména „přiměřený čas“, který smlouva poskytuje prvoinstančně odsouzenému členu vlády na odchod, je skoro až komický.
Stručně řečeno – osud stranického referenda není v tuto chvíli o nic jistější než v posledních týdnech, kdy se o podobě koaliční smlouvy jen vyjednávalo a spekulovalo.
A tak musel na pomoc přijít Andrej Babiš. Jenže to, co šéf ANO sociálním demokratům hájícím vstup do vlády podal, vypadá spíše než jako pomocná ruka jako strašidelné beranidlo, jež má všechny, kteří by se raději viděli v opozici, přimět k rozumu.
Babiš prohlásil, že pokud by socialisté v referendu odmítli do vlády vstoupit, vyvolal by jednání s politickými stranami, na němž by hledal 120 hlasů pro vyvolání předčasných voleb.
Těch se bojí všechny strany s výjimkou ANO, takže by Babiš měl nepochybně velký problém těch 120 hlasů najít. Ale ze všech nejvíc se jich bojí právě sociální demokraté. U nich se totiž sešly dva nebezpečné faktory. Prvním a mnohokrát popsaným jsou finance.
Kromě všech potíží plynoucích z nákladné kampaně a mizerného volebního výsledku nad socialisty stále visí Damoklův meč stamilionového dluhu vůči dědicům zesnulého advokáta Altnera. Kampaň za desítky milionů si strana jednoduše nemůže dovolit.
Ještě horší je, že i kdyby si ji dovolit mohla, nemá v ní v tuto chvíli co nabídnout. Strana zatím marně hledá postsobotkovskou novou tvář. Někteří by ji rádi hledali v opozici, jiní ve vládě, ale všichni se shodnou, že strana je v mezifázi, v níž musí teprve najít způsob komunikace i voliče, o které jí půjde především. Jít do voleb bez peněz a bez tváře je jistojistá sebevražda.
Pokud se vedení ČSSD podaří s pomocí Babišova beranidla přesvědčit straníky, že v referendu volí mezi vstupem do vlády a předčasnými volbami, Hamáčkovy šance na úspěch vládního projektu se radikálně zvýší.
