Střet zájmů bývá obvykle téma, s nímž se operuje v souvislosti s hnutím ANO. Vesměs právem. Dokonce se v zápalu ušlechtilého nadšení pro ochranu demokracie před oligarchií schvalují legislativní paskvily, jako je lex Babiš. To vše by ale rozhodně nemělo překrýt skutečnost, že do velkolepého střetu zájmů se po hlavě žene také sociální demokracie. Jmenování Miloslava Ludvíka novým ministrem zdravotnictví je v tomto směru velmi rizikovým krokem.
Ministry zdravotnictví se stávají i ředitelé fakultních nemocnic, na tom není nic neobvyklého. Svatopluk Němeček řídil ostravskou fakultku, Leoš Heger zase hradeckou. Celkem dlouho se mluví o tom, že když o rozdělování všech peněz ve zdravotnictví rozhoduje úhradovou vyhláškou ministr, jehož úřad je současně ze zákona zřizovatelem fakultních nemocnic zodpovědným za jejich fungování, jde o systémový problém. Ten je samozřejmě ještě posilován ve chvíli, kdy ministr z prostředí fakultní nemocnice přichází a logicky k němu tíhne.
V případě Miloslava Ludvíka je ovšem problém střetu zájmů ještě hlubší. Svatopluk Němeček i Leoš Heger ředitelské posty opustili a šli na plný úvazek dělat politiku. Ludvík se téměř jistě po svém ministrování do Motola vrátí. Těžko by se vzdal 16leté a povýtce úspěšné kariéry ředitele největší české nemocnice výměnou za 11měsíční neperspektivní angažmá na ministerstvu.
Není divu, že se Ludvíkovi do funkce nechtělo, a dá se předpokládat, že návrat do Motola byl jednou z podmínek, které si kladl. Jedenáct měsíců před volbami není doba, během níž by se na ministerstvu zdravotnictví dalo s čímkoli pohnout. Něco ale stihnout lze. Napsat úhradovou vyhlášku na rok 2018. Napsat ji tak, aby na tom největší česká nemocnice v žádném případě netratila.
Kdyby někomu taková úvaha připadala paranoidní, stojí za to připomenout dvě věci. Jednou jsou spekulace o tom, že na psaní úhradových vyhlášek, což je podobně delikátní dovednost jako psaní státních rozpočtů, se podílí ekonomický náměstek z Motola Jiří Čihař. Ale zcela bez spekulací si stačí vzpomenout na prezidentskou vládu, v níž zdravotnictví vládl další Ludvíkův náměstek Martin Holcát.
Ve funkci byl půl roku a stihl napsat úhradovou vyhlášku na rok 2014. V ní přišel s „koeficientem specializace“, který v úhradách péče nahrával velkým nemocnicím v čele s Motolem. Mezi zlými jazyky si tento koeficient vysloužil nelichotivé označení z normalizačních dob „bulharská konstanta“ – číslo, které se vkládá do výpočtů, aby „to vyšlo“ (cokoli, jakkoli). Po půlroce Holcát ministerstvo opustil a vrátil se k náměstkování s pocitem dobře vykonané práce.
Nad Ludvíkem od včerejška visí úplně stejné podezření ze střetu zájmů. Řeči o tom, že jeho úkolem je zabránit privatizaci zdravotnictví, jsou roztomilý folklor. Ve skutečnosti je třeba sledovat, zda nedojde k privatizaci ministerstva zdravotnictví ve prospěch jedné velké nemocnice.
