První den celostátního sněmu TOP 09 moc informací o druhé nejmenší parlamentní straně nepřinesl. Nejen o tom, kdo se stane v nedělním souboji předsedou, ale ani o tom, jak na tom strana vlastně je.
Jiří Pospíšil v projevu na jeho poměry nadmíru emotivním poděkoval za čest stranu po dva roky vést. Zdůraznil své úspěchy ve volbách, varoval před oligarchií a komunisty a zdůraznil potřebu proevropských politických sil.
Karel Schwarzenberg pochválil oba kandidáty na předenickou funkci a slíbil jim podporu, ať vyhraje kdokoli. Miroslav Kalousek, který mluvil z pozice předsedy poslaneckého klubu, si postěžoval, že sedmička poslanců topky to nemá ve sněmovně lehké, ale dělá, co může. Všechno fajn. O tom, kde se strana momentálně nachází a kam a jak by měla zamířit, se toho ovšem nikdo moc nedozvěděl.
Ony to taky nejsou lehké otázky. Předseda Pospíšil převzal stranu poté, co jen s odřenýma ušima proklouzla do Poslanecké sněmovny. V následujících dvou letech prošel se stranou dvojími volbami, z nichž ani jedny nedopadly úplnou katastrofou. V komunálních volbách TOP 09 sice hodně tratila, ale uspěla v důležité Praze. Také výsledek evropských voleb lze vzhledem k průběžnému vývoji považovat za úspěch. Jenže to jsou prostě volby, které strana takříkajíc umí.
Volební preference za Jiřího Pospíšila žádnou hitparádu nepředvedly a strana si zblízka prohlíží pětiprocentní hranici přežití tu shora, tu zdola. Situaci strany by s trochou nadsázky šlo označit zlidovělými slovy ze seriálu Černobyl: „Not great, not terrible.“ S mírným realistickým příklonem k „terrible“. Proto se Pospíšilovo působení nejen straníkům těžko zcela jednoznačně hodnotí. Nejde jej ani odstřelit, ani obdivovat. Proto se na něj také bude špatně navazovat – nelze jej ani zcela popřít, ani v něm beze švů pokračovat.
Vyřešit podobná bezčasí pomáhají stranám na jejich volebních setkáních diskuze. Ta sice byla v sobotním programu sněmu TOP 09 moudře předřazena nedělní volbě předsedy, ale dopadla zcela tristně. Z pléna delegátů se do ní nepřihlásil nikdo, čtyři příspěvky, které zazněly, se týkaly zcela odlišných témat. A pak byl konec. Řádově více času věnovali delegáti volbě Celostátní revizní komise, což je sice v demokratické straně důležitý orgán, ale volby se s ním fakt nevyhrávají.
