Komentář Martina Čabana: Jak je důležité míti ministra | E15.cz

Komentář Martina Čabana: Jak je důležité míti ministra

Summit lídrů EU v Salcburku. Na snímku francouzský prezident Emmanuel Macron a český premiér Andrej Babiš.
Summit lídrů EU v Salcburku. Na snímku francouzský prezident Emmanuel Macron a český premiér Andrej Babiš.
• 
ZDROJ: ČTK

Martin Čaban

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn

Andrej Babiš je nešťastný, ale zcela bezpochyby také spokojený. Nešťastný je dle svého vyjádření pro britskou BBC proto, že Velká Británie se chystá k brexitu; podle českého premiéra by bylo lepší, kdyby se v ostrovním království vypsalo nové referendum. No a spokojený je proto, že podobnými výroky může příležitostně vytvářet titulky v prestižních zahraničních médiích, aniž by mu hrozilo, že přijde nějaká korekce.

Ta by musela přijít například z ministerstva zahraničí, na kterém je ovšem pusto. A nedá se bohužel čekat, že by se to nějak zvlášť zlepšilo po částečné kapitulaci, v jejímž rámci dvojjediný ministr Hamáček nabídl do Černínského paláce místo Miroslava Pocheho pravou ruku Miroslava Pocheho.

Fakticky není na Babišově volání po druhém referendu nic špatného. Myslí si to kdekdo a průzkumy veřejného mínění skutečně ukazují určitou šanci, že by druhé referendum o brexitu dopadlo jinak než to první. Jenže Babiš mluvil jako premiér členské země EU v předvečer summitu, který měl brexit jako jedno ze dvou hlavních témat vedle migrace. A unie v čele s hlavním brexitovým vyjednávačem Michelem Barnierem už dávno o druhém referendu nemluví.

Předseda Evropské rady Donald Tusk i šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker to na Brity podobným způsobem zkoušeli ještě v lednu. Jenže tento postoj je v příkrém rozporu s klíčovým heslem britské premiérky Theresy Mayové, že „brexit znamená brexit“. Brusel proto tento postoj opustil, aby se jednání mohla hnout z místa. A dnes je brexit o dalších osm měsíců blíž. Summit už řešil mnohem subtilnější otázky, jako jsou spory o režim na hranici mezi Irskem a Severním Irskem.

Z diplomatického hlediska je tedy Babišův výrok řekněme humpolácký. Žádnou zásadní škodu v tomto případě asi nenatropí, ale Babiš se zbytečně vyčlenil z hlavního proudu evropské diplomacie. Navíc v otázce, o níž se sám na tiskové konferenci po summitu vyjádřil, že jej na rozdíl od migrace a rozpočtu vlastně nezajímá a nechává ji na Barnierovi.

Právě silný partner na ministerstvu zahraničí by mohl premiéra do jisté míry korigovat a zasvěcovat jej do umu mezinárodní diplomacie. Jan Hamáček by na to možná měl schopnosti, ale nemá na to čas. Tomáš Petříček, který by, dá-li Hrad, měl Hamáčka na ministerstvu zahraničí nahradit, jistě může jako ministr příjemně překvapit, ale že by jej Babiš přijal jako rovnocenného partnera do debaty o zahraniční politice, o tom lze pochybovat.

Babišovi tento stav vyhovuje. Zahraniční politika ho baví, to připouští i sám, jakkoli se o politickém řemesle jinak vyjadřuje pohrdlivě. A čím méně lidí mu bude do jeho představ o diplomacii výrazněji mluvit, tím bude spokojenější. Proto je pravděpodobné, že u Babiše se nominace Tomáše Petříčka nezadrhne. Pražský hrad je ovšem úplně jiná meta, kvůli níž visí nad obsazením Černínského paláce stále velký otazník.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video