Komentář Martina Čabana: Jak je důležité míti ministra

Summit lídrů EU v Salcburku. Na snímku francouzský prezident Emmanuel Macron a český premiér Andrej Babiš.

Summit lídrů EU v Salcburku. Na snímku francouzský prezident Emmanuel Macron a český premiér Andrej Babiš. Zdroj: ČTK

Andrej Babiš je nešťastný, ale zcela bezpochyby také spokojený. Nešťastný je dle svého vyjádření pro britskou BBC proto, že Velká Británie se chystá k brexitu; podle českého premiéra by bylo lepší, kdyby se v ostrovním království vypsalo nové referendum. No a spokojený je proto, že podobnými výroky může příležitostně vytvářet titulky v prestižních zahraničních médiích, aniž by mu hrozilo, že přijde nějaká korekce.

Ta by musela přijít například z ministerstva zahraničí, na kterém je ovšem pusto. A nedá se bohužel čekat, že by se to nějak zvlášť zlepšilo po částečné kapitulaci, v jejímž rámci dvojjediný ministr Hamáček nabídl do Černínského paláce místo Miroslava Pocheho pravou ruku Miroslava Pocheho.

Fakticky není na Babišově volání po druhém referendu nic špatného. Myslí si to kdekdo a průzkumy veřejného mínění skutečně ukazují určitou šanci, že by druhé referendum o brexitu dopadlo jinak než to první. Jenže Babiš mluvil jako premiér členské země EU v předvečer summitu, který měl brexit jako jedno ze dvou hlavních témat vedle migrace. A unie v čele s hlavním brexitovým vyjednávačem Michelem Barnierem už dávno o druhém referendu nemluví.

Předseda Evropské rady Donald Tusk i šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker to na Brity podobným způsobem zkoušeli ještě v lednu. Jenže tento postoj je v příkrém rozporu s klíčovým heslem britské premiérky Theresy Mayové, že „brexit znamená brexit“. Brusel proto tento postoj opustil, aby se jednání mohla hnout z místa. A dnes je brexit o dalších osm měsíců blíž. Summit už řešil mnohem subtilnější otázky, jako jsou spory o režim na hranici mezi Irskem a Severním Irskem.

Z diplomatického hlediska je tedy Babišův výrok řekněme humpolácký. Žádnou zásadní škodu v tomto případě asi nenatropí, ale Babiš se zbytečně vyčlenil z hlavního proudu evropské diplomacie. Navíc v otázce, o níž se sám na tiskové konferenci po summitu vyjádřil, že jej na rozdíl od migrace a rozpočtu vlastně nezajímá a nechává ji na Barnierovi.

Právě silný partner na ministerstvu zahraničí by mohl premiéra do jisté míry korigovat a zasvěcovat jej do umu mezinárodní diplomacie. Jan Hamáček by na to možná měl schopnosti, ale nemá na to čas. Tomáš Petříček, který by, dá-li Hrad, měl Hamáčka na ministerstvu zahraničí nahradit, jistě může jako ministr příjemně překvapit, ale že by jej Babiš přijal jako rovnocenného partnera do debaty o zahraniční politice, o tom lze pochybovat.

Babišovi tento stav vyhovuje. Zahraniční politika ho baví, to připouští i sám, jakkoli se o politickém řemesle jinak vyjadřuje pohrdlivě. A čím méně lidí mu bude do jeho představ o diplomacii výrazněji mluvit, tím bude spokojenější. Proto je pravděpodobné, že u Babiše se nominace Tomáše Petříčka nezadrhne. Pražský hrad je ovšem úplně jiná meta, kvůli níž visí nad obsazením Černínského paláce stále velký otazník.