Rozpočet je patrně zachráněn. Už i nejnáročnější jednání o největší rozpočtové kapitole s patrně nejtvrdohlavější ministryní skončila dohodou. Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová vydyndala po mnoha hodinách vyjednávání na ministryni financí dalších skoro sedm miliard a navíc příslib další 1,3 miliardy korun na výdaje, které zatím tedy visí trochu ve vzduchoprázdnu. Dohromady si tedy její rezort proti původnímu návrhu rozpočtu na příští rok může polepšit až o nějakých osm miliard korun.
To není v náročných rozpočtových jednáních špatný výkon. Připomeňme, že Maláčová původně chtěla do své kapitoly 11,5 miliardy korun navíc. Proti své prvotní vyjednávací pozici se tedy dostala na nějakých 70 procent, byť za cenu jistých účetních triků (800 milionů půjde ještě z letošního rozpočtu) a lehce mlhavýžch příslibů. Pro srovnání, ministr vnitra a šéf ČSSD Jan Hamáček chtěl původně přidat 5,5 miliard a nakonec od Aleny Schillerové spokojeně odcházel s příslibem navýšení o 1,7 miliardy, což je necelá třetina původního požadavku.
Pod nánosem nadšení nad „nalezenými“ miliardami se skoro vytrácí důležitá otázka, kde že se vlastně ty peníze našly, přesněji řečeno odkud se vezmou, má-li, a na tom se všichni shodují, zůstat nedotčena výše plánovaného rozpočtového schodku. Odpověď ministryně financí není zrovna uspokojivá – ty peníze se prostě vykouzlí. Vykouzlí se tak, že se vypracuje nová makroekonomická prognóza, podle níž Česko hospodářsky poroste o něco rychleji, než se předpokládalo. Tím, ejhle, stoupnou očekávané příjmy státí kasy, v níž bude rázem i na nové rozpočtové požadavky od policejních aut po platy zaměstnanců v sociálních službách.
Vzhledem k tomu, že rozpočtování v Česku už mnoho let skutečně nepatří k nejpřesnějším a konečný výsledek státního účetnictví se od plánů liší běžně o desítky miliard tím či oním směrem, je celé to velké vyjednávání beztak spíše představením pro voliče a spolustraníky jednotlivých ministrů. Dodatečných 17 miliard, které si členové kabinetu na strážkyni státní kasy vyprosili, se prostě nějak rozpustí v navýšeném odhadu příjmů a celé to nakonec s největší pravděpodobností stejně dopadne úplně jinak.
Skoro by si na ministerstvu financí mohli trochu škodolibě přát, aby kolem brexitu nebo obchodní války Washingtonu s Pekingem (případně i s Evropou) nastal nějaký větší otřes. Bylo by tu nepřesnost potom alespoň na co svést. Vlna v globální ekonomice totiž dělá z českých rozpočtových plánů zcela objektivně a pochopitelně bezcenný kus papíru, jak jsme se přesvědčili v roce 2009, kdy start finanční krize spláchl původní plán schodku kolem 38 miliard ještě o dobrých 150 miliard níže.
