Komentář Martina Čabana: Referendum nedopadne dobře

Zasedání ústředního výboru ČSSD

Zasedání ústředního výboru ČSSD Zdroj: ČTK

V hantýrce stranických sjezdů a zasedání sněmovny by se dalo říci, že to, co vedení sociální demokracie předložilo svým členům k rozhodnutí v referendu, je nehlasovatelné.

Jeden každý sociální demokrat dostal za úkol rozhodnout, zda jeho strana má, anebo nemá vstoupit do vlády vedené trestně stíhaným premiérem Andrejem Babišem a tolerované komunisty. Potud vše v pořádku. Problém je v tom, že straníci mají tak málo informací, že je prakticky nemožné se skutečně fundovaně rozhodnout.

Především nevědí, jaký bude mít případná vláda program. Dotaz v referendu odkazuje na „podmínky uvedené v dokumentech Principy koaliční spolupráce ANO 2011 a ČSSD a Programové prohlášení vlády České republiky“. Ale zatímco první členové ČSSD odevzdávají na místních organizacích své hlasy, komunisté přišli s tím, že vládní program se musí změnit, pokud má kabinet získat jejich toleranci.

Možná jsou zahraniční mise pro většinu sociálních demokratů podružné téma, ale nic to nemění na principiálním problému – v referendu se hlasuje o dokumentu, který není definitivní, vláda, do níž členové svou stranu třeba pošlou, může mít nakonec jiný program, než o kterém rozhodovali. Stranické sjezdy ČSSD se v minulosti ocitaly na hraně kolapsu kvůli mnohem banálnějším procesním chybám.

Druhým problémem je, že řadoví sociální demokraté netuší, kdo bude ve vládě sedět. Babiš své možné koaliční partnery arogantně odbyl s tím, že do jmen ministrů za ANO jim nic není. Jenže to není pravda. Ke koaličnímu vládnutí patří sdílení odpovědnosti i ostudy.

Pokud by některý z ministrů koaliční vlády, čistě namátkou, nechal například svého psa pózovat na hrobě neznámého vojína, část ostudy nutně spadne i na bedra koaličního partnera. Pokud se mají členové ČSSD rozhodovat o vstupu své partaje do vlády, mají právo vědět, jak velké riziko trapasů u jejich koaličních partnerů hrozí. A to se nedozvědí ani z programu, ani z koaliční smlouvy. Odhadnout se to dá jedině ze jmenného seznamu ministrů.

Aby těch nejistot nebylo málo, sociální demokraté dokonce nevědí ani to, kdo bude ve vládě sedět za jejich stranu. Jména Hamáček, Poche, Toman, Krčál a Staněk sice vypadala jako jistota, jenže první místopředseda strany Zimola včera napsal, že návrh personálního obsazení ministerstev se „může ještě značně proměnit“.

Argumenty, jimiž stranické vedení podporuje vstup ČSSD do vlády, jsou celkem pochopitelné. Jenže právě proto mělo vedení zajistit, aby straníci mohli učinit skutečně kvalifikované rozhodnutí – tedy rozhodnout o definitivním textu programu, o složení vlády i o podmínkách tolerance od komunistů.

Hamáček a Zimola se ovšem nechali od Babiše přesvědčit, že právě slovo jejich straníků je tím, co zrovna teď nejvíc spěchá. To byla fatální chyba, která celý proces rozhodování v referendu znevěrohodnila v samém počátku. A stala se zárukou toho, že ať referendum skončí jakkoli, nemůže dopadnout dobře.