Komentář Martina Lobotky: Stát bez nárazníků | E15.cz

Vše o miliardářích

Vše o miliardářích Vstoupit do speciálu

Komentář Martina Lobotky: Stát bez nárazníků

Martin Lobotka

Martin Lobotka

Ministryně Alena Schillerová reagovala na kritiku NKÚ z poloviny září, že na krizi je ekonomika kvůli vysokému podílu mandatorních výdajů připravena hůř než v roce 2008. Své přesvědčení, že „jsme připraveni na horší časy“, odůvodňuje ministryně malým cyklickým deficitem (tedy očištěným o vliv fáze hospodářského cyklu). A uzavírá, že máme „jedny z nejzdravějších veřejných financí v Evropě“. Což samo osobě není zvlášť uklidňující. Může to klidně znamenat, že jsme toliko jednoocí mezi slepými.

Ano, rozpočet se na povrchu skutečně vyvíjí dobře. V prvních třech čtvrtletích letošního roku vykázal deficit (po očištění o vliv prostředků z EU na straně příjmů i výdajů) 19 miliard korun, což je „jen“ o 14 miliard horší než v roce 2018, kdy hospodaření státu skončilo v třímiliardovém přebytku. Jinými slovy zhruba vyrovnaný může být i letošní rozpočet.

To ale neukazuje, co mohlo být, kdyby… Daňové příjmy letos vzrostly o 50 miliard (6,3 procenta), běžné výdaje (bez evropských peněz) však skoro o 70 miliard. A to ještě třeba takové náklady na obsluhu dluhu byly meziročně o tři miliardy nižší. Čili stát utratil všechno, co získal navíc, a ani tak mu to nestačilo na financování běžných výdajů.

ECB zdeformovala trh s dluhopisy. Řecko a Česko si nyní půjčují za stejný úrok
Stát se chová jako člověk, který má dluhy (nižší než sousedé, ale má), a když dostane přes šest procent přidáno, nesplatí je, nýbrž zvýší výdaje o 9,5 procenta. Podobná situace zde byla i v předchozích letech, kdy byly rostoucí příjmy bohatě vykrývány rostoucími výdaji. Ještě jinak: kdyby stát zůstal s výdaji na úrovni roku 2017, mohl dnes mít přebytek 150 miliard korun k tlumení dopadů i docela drsné recese. Ale nemá.

Vysoký podíl mandatorních výdajů navíc omezuje manévrovací prostor vlády. V případné hlubší krizi spojené s napětím na dluhopisových trzích se jakýkoli teoretický český „New Deal“ bude rodit velmi, velmi obtížně.

Ministerstvo si znovu nechá zaplatit za to, že si půjčuje. Záporný úrok je navíc rekordní

Rozpočet v sobě také nese neřešený důchodový systém a masivní infrastrukturní deficit, který současná vládní investiční aktivita skoro nijak nesnižuje. Zemi chybějí dálnice, startovací byty, internetová infrastruktura… To vše v číslech o plnění rozpočtu vidět není.

Kdo má tedy pravdu – NKÚ, nebo ministerstvo financí? Dle mého je pravda uprostřed. Stát je vcelku dobře připraven na krátkodobé zpomalení či mírnou recesi. V podstatě na to, co Američané nazývají „business as usual“. Na recesi hlubší, neřkuli na problémy, které se projeví za deset dvacet let, však nejsme připraveni o nic lépe, ba snad i hůř než v minulosti.

Komentář Martina Čabana: Špatný základ na horší časy

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!