Komentář Michaela Romancova: Jak a proč Američané minuli Prahu | E15.cz

KoronaHelpdesk E15

Jak ekonomicky přežít koronavir

Více k tématu

Komentář Michaela Romancova: Jak a proč Američané minuli Prahu

Michael Romancov

Michael Romancov

Svého času jsme byli celkem zvyklí na to, že do Prahy čas od času zamířily špičky amerického politického establishmentu. Ale od setkání Baracka Obamy s Dmitrijem Medveděvem, kteří na Pražském hradě v dubnu 2010 podepsali smlouvu START, jsme tu tak významnou návštěvu neměli. A je třeba říci, že už tenkrát se jednalo přece jen o jiný typ události, než když sem prezidenti George Bush starší a Bill Clinton jezdili za Václavem Havlem.

Zatímco prezident Havel pro Američany představoval silnou, významnou a důležitou osobnost, Praha v dubnu 2010 se stala spíše už jen krásnou kulisou, kde americký a ruský prezident podepsali smlouvu. Michelle Obamová se v jednom rozhovoru, který poskytla médiím po opuštění Bílého domu, vyjádřila, že by se do Prahy někdy ráda podívala, neboť se prý jedná o krásné město. Když jí novinářka taktně připomněla, že v Praze byla právě v dubnu roku 2010, přiznala bývalá první dáma, že na to úplně zapomněla. Zatímco na Havla se nezapomínalo. Clintonovi to zřetelně demonstrovali i osobní účastí na jeho pohřbu v prosinci roku 2011. Po Havlově odchodu jako bychom pro Washington přestali existovat.

V mnoha ohledech to bylo logické a nevyhnutelné. I když naše vláda souhlasila s instalováním amerického radaru v Brdech, který měl být součástí budované protiraketové obrany v Evropě, administrativa Baracka Obamy tento projekt zrušila. Američané se tehdy rozhodli změnit své geopolitické priority. A Česká republika, malý klidný stát ve střední Evropě, úspěšně ukotvený v EU i v NATO, který Washingtonu v žádném ohledu nepřidělával vrásky, pochopitelně nebyla prioritním objektem zájmu. Velmi podobně na tom tehdy byli i naši sousedé, protože celá střední Evropa se koncem minulého a začátkem tohoto století jevila být regionem, o jehož přináležitosti k západnímu geopolitickému okruhu zkrátka není pochyb.

Situace se však změnila. Dnes se Američané do střední Evropy vracejí, neboť ji, do značné míry i kvůli Obamově politice „restartu“ vůči Rusku, fakticky znovu otevřeli vlivům jiných hráčů – v první řadě Ruska a Číny. Rusko se v politickém slova smyslu začalo do střední Evropy vracet po roce 2007. Tehdy Vladimir Putin v projevu na mnichovské bezpečnostní konferenci deklaroval, že v zásadě všechno, co se stalo od rozpadu SSSR, je špatně a Moskva s tím nesouhlasí. Čína se v našem prostoru začala etablovat v roce 2012. Tehdy se ve Varšavě institucionalizoval formát 16+1 neboli „spolupráce Číny a zemí střední a východní Evropy. Moskva se ve střední Evropě začala primárně soustředit na problémy bezpečnostní a politické. Pro Peking se stala tématem číslo jedna hospodářská spolupráce.

Komentář Martina Čabana: Koalice začne drhnout

Nynější cesta amerického ministra zahraničí Mikea Pompea spojená s návštěvami Budapešti, Bratislavy a Varšavy (kde se na konferenci o míru na Blízkém východě připojil k viceprezidentovi Mikeu Penceovi) je důkazem, že se střední Evropa pro Washington opět stala důležitým místem. Není tomu tak kvůli krásným očím Středoevropanů, ale prostě proto, že se jedná o jeden z mnoha regionů, kde je možné a nutné čelit rostoucímu ruskému a čínskému vlivu.

Skutečnost, že ani jeden americký reprezentant se nezastavil v Praze, nás může mrzet z hlediska mediální prestiže, ale má několik logických vysvětlení. Američané v minulých dnech velmi pozitivně ocenili kroky české vlády a úřadů vůči čínské firmě Huawei. S Trumpovou administrativou jednal velvyslanec Kmoníček, do Washingtonu odcestovali experti z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost a dojednává se návštěva ministra Petříčka. Praha tedy z amerického radaru nezmizela. V jistém ohledu je pozvání do Washingtonu dokonce prestižnější než příjezd amerického ministra zahraničí k nám. Dalším důvodem samozřejmě může být i to, že Trumpova administrativa nechce přímo jednat s prezidentem Zemanem kvůli jeho předchozím (a asi i budoucím) stykům s Vladimirem Putinem a Si Ťin-pchingem.

Autor je politický geograf

Výhoda, která se brzy proměnila v prokletí. Airbus A380 zničila jeho velikost
Komentář Ondřeje Féra: Zetor a lekce marketingu
Unikátní lákadlo Krušných hor: turisty přitahuje betonové torzo továrny po nacistech

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!