V lednu 2018 uplyne sto let od okamžiku, kdy Spojené státy, tehdy vedené prezidentem Wilsonem, seznámily svět se svou představou o žádoucí podobě mezinárodních vztahů. První z Wilsonových 14 bodů požadoval odstranění kabinetní diplomacie, která byla identifikována jako jedna z hlavních příčin rozpoutání války.
Američané se netajili tím, že nad evropskými imperialisty mají navrch nejen hospodářsky, ale i morálně. A že jejich mladá republika chce starému světu ukázat, že mezinárodní politika může a musí sledovat morální imperativy. Jejich obhajoba se stala trvalou součástí americké zahraničněpolitické rétoriky. Vynikající ukázkou mohou být například Reaganova slova: „Pane Gorbačove, strhněte tu zeď!“
Je nesporné, že se deklarované ideály mnohokrát dostaly do zásadního rozporu se zahraničněpolitickými a vojenskými aktivitami USA. Ale díky rychlému střídání na postu prezidenta se zatím vždy našel prostor pro zjednání nápravy.
Minimálně od konce druhé světové války byli všichni američtí prezidenti karikováni jako kovbojové, ale nechovali se tak. I když řada z nich, velmi viditelně například právě Reagan, k takovým karikaturám přímo vybízeli způsobem vyjadřování či oblékání.
Donald Trump se naproti tomu obléká jako gentleman, ale jeho oficiální výroky – naposledy na adresu KLDR a jejího vůdce – jsou kovbojské způsobem nevídaným. Prezidentova rétorika samozřejmě nikterak nezmenší americkou vojenskou převahu nad KLDR.
Připomeňte si, jak v poslední době rostlo napětí mezi USA a KLDR:
Ale je otázkou, co takový způsob vyjadřování přinese do budoucna, zejména pokud Trump získá pocit, že dosáhl úspěchu. Ve Venezuele, kde probíhají masové protesty proti vládě prezidenta Madura, vyvolal Trump silný odpor v řadách opozice svými výroky, že USA uvažují o vojenském řešení.
Americká rétorika vůči KLDR podráždila i Peking a Moskvu a zároveň je zřejmé, že Trumpův způsob vyjadřování i jednání již delší dobu evidentně vadí i mnoha představitelům demokratických států. Z Washingtonu zkrátka zní hlas, který irituje zároveň americké bližší i vzdálenější sousedy, protivníky, konkurenty i spojence. Taková situace je unikátní a z hlediska stability současného nastavení systému mezinárodních vztahů, jehož architektem i ochráncem jsou právě USA, je také mimořádně nežádoucí.
Doufejme, že na Korejském poloostrově nedojde k vojenské konfrontaci. Nadějné je, že Rada bezpečnosti OSN jednomyslně přijala nové sankce vůči KLDR. A také to, že Čína je začala okamžitě naplňovat. Také dala najevo, že v případě, že by KLDR zaútočila jako první, což se stalo na počátku korejské války, Peking by nezasáhl.
Silácká Trumpova vyjádření čím dál silněji kontrastují s věcným přístupem Pekingu. Ale také s mlčením Moskvy. Široce medializovaný lov štiky Putina sotva vyčerpal natolik, aby Kreml téměř mlčel ke krizi, která probíhá v sousedství. Může být toto ticho předzvěstí vyklízení pozic vůči Číně?
Autor je politický geograf
