Komentář Michala Kaderky: Covid jako lék českého školství?

České školy zavřely kvůli koronaviru, rodiče mohou čerpat ošetřovné na potomky do 10 let. Na snímku rodina z Ludgeřovic na Opavsku

České školy zavřely kvůli koronaviru, rodiče mohou čerpat ošetřovné na potomky do 10 let. Na snímku rodina z Ludgeřovic na Opavsku Zdroj: ČTK/Jaroslav Ožana

České školy zavřely kvůli koronaviru, rodiče mohou čerpat ošetřovné na potomky do 10 let
České školy zavřely kvůli koronaviru, rodiče mohou čerpat ošetřovné na potomky do 10 let. Na snímku rodina z Ludgeřovic na Opavsku
Ilustrační foto
4
Fotogalerie

Pokud má někdo pocit, že žijeme v zemi promarněných příležitostí, jednu by měl vidět v té, kterou současný stav přináší. A ve vzdělávání je jich hned několik.

Po zkušenostech, které nám přineslo uzavření škol, se budeme více zabývat nerovnostmi ve vzdělávání. Nyní se totiž propast mezi dětmi z méně podnětného prostředí a dětmi z rodin, které se s dětmi dokážou vzdělávat, mají dostatek digitálních zařízení a lepší konektivitu, prohlubuje.

Zkouškou prochází i vedení škol, na některých učitelé jen posílají stránky k vypracování či se nemohou dohodnout na jedné komunikační platformě. Děti tak musejí s desítkou učitelů komunikovat vždy jinak. Je zřejmé, že řízení lidí nebude nejsilnější stránkou. Velké rozdíly jsou vidět především v rodinách, které mají dítě v různých školách.

Po těchto týdnech budeme více digitálně gramotní. Před šesti lety vláda schválila Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020, ta ale zůstala jen na papíře. Nyní učitelé i děti začali ve výuce používat digitální technologie v takovém rozsahu, o kterém se donedávna nesnilo ani jejím autorům, ani ministerstvu školství.

Ekonomickou krizi zvládnou jen ti, kdo se budou umět přizpůsobit - dojde tak k odklonu od znalostí ke klíčovým kompetencím. Rodiče i děti se budou více zajímat o to, co se děti naučí, než navrčí nazpaměť. Mnoho rodičů - i maturantů a vysokoškoláků - nedokáže poradit svým dětem, které jsou na druhém stupni, protože už dávno všechno zapomněli. Uvědomí si, že vysvědčení, maturita a další papíry deklarující vzdělání nejsou zlaté tele a vzdělání je to, co si ze školy člověk odnese a zůstává mu celý život.

Zjistíme, co vše nám při vzdělávání překáží a co nepotřebujeme. Třeba státní část maturity či přijímačky na střední školy. Zjistíme, že úplně nejvíce zbytečnou a drahou institucí je CERMAT.

Při hledání různých zdrojů a propojování s ostatními si uvědomíme, že škola nemá monopol na vzdělávání a že se lze učit i jinak. Zvýší se význam neformálního (skaut, DDM pozn. aut.) i informálního vzdělávání (učím se doma a sám, co mě baví pozn. aut.). Možnost se zašít, nic nedělat a proválet několik měsíců u počítače podstatně zvýší povědomí o odpovědnosti za vlastní vzdělávání.

Na aktuální situaci jsou lépe připraveni děti a rodiče v homeschoolingu, protože lépe zvládají sebeorganizaci učení. Domškoláci tak přestanou být pro mnohé parta extravagantních divníků a zvýší se respekt k domácímu vzdělávání.

Nejednomu rodiči ruply nervy při vzdělávání vlastních dětí. Společnost konečně pochopí, že ne každý může učit a že je to řemeslo jako každé jiné. Lidé se začnou více starat, aby měl kdo učit, protože oni sami to nezvládnou.

Autor je učitelem na pražském Gymnáziu Na Zatlance a učí budoucí učitele na FF UK. Je spoluzakladatelem Učitelské platformy.