Komentář Michala Kaderky: Vykašleme se na maturitu

Dezinfekce ve škole kvůli koronaviru.

Dezinfekce ve škole kvůli koronaviru. Zdroj: Reuters

České školy zavřely kvůli koronaviru, děti se tak učí doma.
Studium, ilustrační foto.
3
Fotogalerie

Když senátor Michael Canov přišel s návrhem, že by se letošní maturita letos jen rozdala, půlka národa téměř „spadla ze židle“. Ale i kdyby se realizovala letošní maturitní zkouška, jen tím, že maturitní vysvědčení přistane v mailu žáků, svět se nezboří. 

Nic neilustruje lépe zatuchlost českého vzdělávacího prostředí než omdlévání z představy, že by maturity měly probíhat jiným než tradičním způsobem. Ti zcela bez fantazie a nadhledu si dokonce neumějí představit, že by se na maturitní zkoušce nepodílel CERMAT.

Hlavním argumentem, proč by měla být i za těchto mimořádných okolností stejná maturitní zkouška, je požadavek férovosti. Nejedná se ale o rovný a spravedlivý přístup mezi letošními maturanty, ale napříč všemi generacemi.

Někteří dokonce vnímají jakýkoliv ústupek jako rezignaci na vzdělávání úplně. Mnozí tvrdí, že když teď neposadíme děti za maturity CERMAT, můžeme rovnou rozdávat vysokoškolské tituly a lidi s neukončeným základním vzděláním pasovat na lékaře. Je ale důležité si uvědomit, že řešíme letošní maturity, nenastavujeme pravidla pro další tisíciletí. A navíc zapomínáme na to nejdůležitější: současní žáci chodili do školy až do března, nejsou tabula rasa, a pokud došli až do posledního pololetí, tak se zřejmě ve škole i něco naučili. Takže pokud trpí obsesí přesvědčit se, zda se čtvrťáci něco naučili, popíráme tím veškerý vzdělávací proces, kterým žáci do března prošli.

Nebylo by to poprvé, kdybychom volili nestandardní řešení. Po válce nastupovali na vysoké školy i lidé s neukončeným středoškolským vzděláním. U mnohých to dávalo smysl, vraceli se z nuceného nasazení nebo koncentračních táborů, kam byli deportováni během školního roku. Jinak vypadaly i maturity v roce 1990, protože se měsíc prostávkoval a změnil se narativ v humanitních předmětech. 

Podobné to bylo i v dějepise, občanské výchově či v českém jazyce a literatuře. Spousta maturitních otázek vycházela z komunistické ideologie, takže bylo směšně očekávat, že se je někdo bude učit. Zkoušejícím cukaly koutky, když maturanti vysvětlovali husitství jakožto předvoj dělnického revolučního hnutí, ale nikdo je od maturity nevyhodil. A tehdejší maturanti dnes normálně žijí. Stejně tak se na vysvědčení objevovalo u dějepisu a občanské výchovy neklasifikováno. Dnes nikdo ale neříká „no jo, ti v roce 1990 se nemuseli tolik učit, není to fér“.

Maturity by se neměly rozdávat, stejně nesmyslné je i posouvání maturitní zkoušky na podzim. Maturity mohou probíhat elektronicky, formou videokonference nebo po telefonu. Ať si letošní maturitu nastaví každá škola sama, svět se nezboří. Současná maturitní zkouška je spíše rituál, ale určitě ne korunovačním aktem vzdělanosti.

Autor je učitelem na pražském Gymnáziu Na Zatlance, na FF UK také vzdělává budoucí učitele. Je spoluzakladatelem Učitelské platformy.